Patnáct nezávislých divadelních souborů působících v Brně se nově sdružuje ve spolku Brněnská nezávislá divadla. Ten si klade za cíl zvyšovat povědomí o nezávislé scéně a zveřejňovat její společný program. Více nám prozradí předseda spolku Patrik Boušek, dramaturg a scénárista na volné noze, jeden ze zakladatelů nezávislého divadla s názvem bazmek entertainment.

Zkuste na úvod čtenářům nastínit, v čem se liší nezávislá divadla od kamenných?

Nezávislá divadla jsou ve zkratce taková divadla, která nejsou zřizovaná městem. Zažívají tedy pravidelnou nejistotu v tom, z čeho a jak budou financována, ale na druhou stranu se nemusí vypořádávat s případnými politickými tlaky, které se ve zřizovaných institucích občas projevují. Nezávislá divadla tak mají určitou svobodu, ale i zodpovědnost – vůči sobě, aby pokračovala v kvalitní tvorbě i s omezenými rozpočty, a samozřejmě také vůči svým divákům. Umíme sice financovat naši tvorbu z různých zdrojů, ale k čemu by to bylo, kdyby pak nikdo nepřišel.

Proč bych měla dát přednost představení od nezávislého divadla před tím klasickým kamenným?

Pokud máte svoje oblíbené kamenné divadlo, je v prvé řadě potřeba odložit očekávání. Bude to prostě jiné. Tvůrci vás totiž vezmou na výlet do míst, do kterých byste se třeba normálně nevydali. A to myslím jak divadelně, tak častokrát i geograficky. Navštívíte nové, zajímavé prostory se specifickým geniem loci. Herci od vás budou častokrát skutečně “na dosah ruky.” Dozvíte se něco nového. Můžete po představení tvůrce velmi snadno oslovit – na místech, kde hrajeme, často nejsou služební vchody, kterými by šlo utéct. Budeme všichni moc rádi za zpětnou vazbu a rádi si s vámi popovídáme o vašem diváckém zážitku. Divadlo má totiž tu krásnou moc, že se v něm potkávají skuteční lidé, kteří si mohou skutečně popovídat a sdílet svoje myšlenky. Přijde mi fér, když si tvůrci a diváci alespoň na chvíli prohodí role v tom, kdo mluví a kdo naslouchá. A poslední výhodou, kterou zmíním (i když bych určitě ještě pár důvodů našel) je, že na našich inscenacích málokdy budete muset sedět déle než hodinu a půl.

Založený spolek Brněnská nezávislá divadla tedy členy zastřešuje a zajistí jim snazší a aktivní propagaci?

To bylo naším cílem. Před dvěma lety jsme právě s kolegyní režisérkou Evou Lietavovou iniciovali setkání všech nezávislých brněnských divadel. Přišlo nám totiž, že v Brně je spousta diváků, které nezávislé divadlo zajímá, ale je pro ně zbytečně složité taková divadla najít. Přijdou třeba na představení jednoho divadla, líbí se jim, ale už nemají šanci zjistit, že se podobně neotřelé a zajímavé inscenace dělají i někde jinde. To jsme chtěli změnit. Přišli jsme s plánem, jak propagovat tady tu naši různorodou a zajímavou scénu, aby se o ní víc vědělo a aby se třeba diváci i přestali bát chodit do nových divadel. Založili jsme tedy s kolegy z ostatních divadel spolek, který dosud fungoval takříkajíc “ve stínech,” nenápadně, skrytě, abychom stihli všechno připravit, ujasnit si priority, možnosti a plány. No a na začátku května jsme spustili první výsledek naší společné snahy – společný web.

Takž zájemci o návštěvu nezávislého divadla mají hledat program přesně kde?

Na našem webu brnenskadivadla.cz najdete termíny, kdy naši členové hrají v Brně. Lze filtrovat podle žánrů, konkrétních divadel a také termínů představení. Naše sociální sítě se zatím věnují představování členských divadel, ale zároveň se na facebooku i instagramu začnou časem objevovat i pozvánky na premiéry nebo významné reprízy.

Ve spolku máte momentálně 15 brněnských divadel. Budete přibírat další zájemce?

Rozhodně se nechceme zastavit na číslovce patnáct. V Brně nové spolky vznikají a některé bohužel i zanikají. Je důležité, abychom drželi při sobě, pomáhali si a spolupracovali. A čím víc nás bude, tím líp. Proto budeme nové členy přijímat na valných hromadách našeho spolku konaných jednou za půl roku. Stačí dělat profesionálně divadlo v Brně, přihlásit se a dočkat se schválení většinou ostatních členů.

Kde jste se inspirovali vznikem tohoto spolku? Funguje to takto v jiných městech nebo v zahraničí?

Tou hlavní inspirací nám byla naše česká Asociace nezávislých divadel České republiky. Sdružení soustředící se na jedno město moc nevznikají, alespoň o žádném nevím. Brno je nejspíš skutečně výjimečné svou kreativní silou.

Herci v nezávislých divadlech jsou přímo profesně vystudovaní, nebo zde dostanou prostor i začátečníci?

Tak se studiem inovativnost samozřejmě nemizí. Tedy doufám – většina z nás totiž skutečně je vystudovanými divadelními profesionály a profesionálkami. Je ale pravda, že právě v nezávislém divadle je prostor pro určité prolínání těch dvou světů – profesionálního a amatérského. Spousta našich spolupracovníků přešla z nedivadelních oborů, k divadlu přičichli na kurzech nebo workshopech a teď rozšiřují svůj talent v nezávislé sféře. A také se občas stane, že i když vystudujete jeden divadelní obor, nakonec vás zláká něco jiného – z režie lze přestoupit na herectví, z dramaturgie na scénografii, z herectví k psaní scénářů. Talenty máme různé a je škoda je nechat ležet ladem.

Co specifického nezávislá divadla lidem ještě nabízejí?

Zážitky, které diváci jen tak někde nedostanou. Navštívit divadelní představení v bytě? Zasmát se na klasických japonských fraškách? Ponořit se do hereckých výkonů v industriálních prostorech? Nechat se unášet tanečníky v Místodržitelském paláci? Zaposlouchat se do nové opery z pera Miloše Štědroně? S dětmi navštívit divadlo, na které si mohou skutečně sáhnout? Tohle všechno je s námi možné zažít. Ukazujeme divákům bohatost, kterou divadlo nabízí, zveme je, aby ochutnali něco nového. Často se nám stává, že nám diváci po inscenaci řeknou: kdybych věděl, že i takto může vypadat divadlo, chodím mnohem častěji. Není třeba se bát, každý si najde něco. Nevytváříme jen nepochopitelné umění na místech, o kterých nikdo neslyšel, pro lidi, kteří rádi používají cizí slova a tváří se chytřejší, než jsou. Děláme zkrátka divadlo. Divadlo, které vás vždy překvapí a které stojí za to vidět.

Na jakých místech v Brně nejčastěji hrají?

Je to opravdu různorodé. Často to bývá Káznice na Cejlu, Industra v bývalém areálu Zbrojovky, ale také máme dobré vztahy s klubem Leitnerka. Zároveň hledáme stále nové prostory, kde se dá divadlo provozovat, takže teď nedávno svůj prostor otevřelo na Josefské i Mikro-teatro. Ale bývají to i byty, veřejné budovy, staré továrny, parky, vyřazené armádní stany a další… A na podzim roku 2025 se do této “soupisky” vrátí i CO.LABS na Kounicově ulici.

Může se brněnská nezávislá divadelní scéna pochlubit i nějakým oceněním?

Nejvíc ocenění drží divadla, která v Brně hrají už dlouho. Především tedy Divadlo kjógen, Divadlo Líšeň, Feste, CO.LABS, ale také spolek ORBITA. Ne všechny ceny jsou za konkrétní díla a navíc i oceňované inscenace občas z repertoáru mizí. Ale pokud budou diváci sledovat programy nezávislých divadel, určitě se jim ještě někdy poštěstí vidět v Brně třeba slavnou líšeňskou inscenaci Putin lyžuje.

Hrají herci například ve vícero nezávislých divadlech?

Ano, herci se objevují v projektech různých nezávislých divadel. Ale často si do nich „odskakují” ze svých angažmá v kamenných divadlech. Někteří dokonce dojíždí hrát i z jiných měst, kde působí. My ostatní tvůrci se mezi sebou známe často už od školy a asi i díky tomu se občas spojíme, abychom si navzájem pomohli s vytvořením nového projektu. Někdo má prostory na zkoušení a hraní, někdo zná kvalitní tanečníky, někdo má vlastní techniku, někomu se podařilo získat dobrý grant. Například náš bazmek entertainment letos už potřetí spolupracuje na biografické inscenaci s divadlem Mikro-teatro, která bude mít premiéru na konci června v rámci festivalu Meeting Brno.

Hrají v brněnských nezávislých divadlech i cizinci?

Když už se ptáte na cizince (s dovolením nebudu počítat kolegy ze Slovenska), tak upozorním na inscenaci Žal divadla Feste. Tam hrají dvě ukrajinské herečky, které utekly před válkou.

Dejte čtenářům ještě tip na další letošní novinku…

Poměrně unikátní je projekt Autoteatro: Problémoví spolužáci od Divadla DIP. Jedná se o inscenaci, která se hraje pro dva diváky – muže a ženu a jedná se o dokumentární divadlo přibližující období 50. let.

Pojďme e podívat na nezávislá divadla z různých úhlů. Jaký přínos mají pro tvůrce, herce a diváky?

Když to zjednoduším, tak v nezávislých divadlech to prostě žije. Tvůrci (a myslím tím i herce) mají možnost zkoumat nová, aktuální témata. Hrají si se žánry a zkouší, co všechno může být divadlo, kombinují různé postupy nečekanými a zábavnými způsoby (jako je černohumorná loutkohra o sociálních problémech, komediální dokumentární divadlo, moderní adaptace starověkých mýtů)… Nezávislé divadlo často objevuje a pak používá principy, které se o několik let později objeví i ve velkých kamenných divadlech. A je to logické – když z velkého divadla vidí tvůrce, jak s málem prostředků vytváří skvělé inscenace, začnou být zvědaví, co takoví tvůrci dokážou s normálním rozpočtem. A tohle vnímám jako výhodu jak pro tvůrce, tak pro diváky. Nezávislá divadla jsou prostorem hry, zkoumání a odvahy zkoušet nové věci. Když jim dáte šanci, věřím, že vás nezklamou.

Sehnat finance asi není jednoduché. Daří se oslovovat sponzory?

Každé divadlo to má trochu jinak. Většina z nás žádá o dotace buď na celoroční činnost, nebo na přípravu konkrétních projektů, a to na několika úrovních – městských částí, kde působíme, města Brna, Jihomoravského kraje, Ministerstva kultury a Evropské unie. Krom toho existuje i celá řada nadací, které nám pomáhají se zafinancováním projektu. A pak to samozřejmě záleží představení od představení, jak často se hraje, kolik lidí na něj chodí a jak moc jezdí na festivaly. Je poměrně složité dát ten rozpočet dohromady. Některá divadla pak mají ještě další partnerství s firmami, institucemi i soukromými dárci, kteří poskytují finance nebo někdy i materiální, marketingovou či jinou podporu. Neobvyklé nejsou ani různé sbírky určené na jednorázové velké nákupy, jako je třeba dodávka pro divadlo. Zkrátka sháníme peníze, kde se dá. Někdy to jde lépe a někdy hůře. Někteří kolegové by asi řekli, že většinou spíš hůře. Já jsem optimista a věřím, že to bude mít vzestupnou tendenci.

Co dalšího nám o sobě ještě prozradí Patrik Boušek?

Vystudoval jsem divadelní dramaturgii na Brněnské JAMU. Moje maminka si nejdřív přála, abych byl vědcem nebo učitelem, takže k mojí volbě budoucího povolání byla velmi skeptická. Dnes jsem dramaturgem a scénáristou na volné noze, který spolupracuje s divadly po celém Česku, a moje maminka je skeptická pořád stejně. Když jsme s kolegyněmi Evou Lietavovou a Annou Prstkovou tady v Brně založili naše vlastní nezávislé divadlo jménem bazmek entertainment, myslel jsem, že se to trochu změní… a opravdu to trochu pomohlo, i když občas mírná skepse v maminčině hlase zazní. Můj táta má zato moc rád inscenaci Ein Strudel und Nekonečno o brněnském rodákovi Kurtu Gödelovi, která se kvapem blíží ke své třicáté repríze, takže tu viděl už několikrát. Za ty tři roky, co fungujeme, jsme dva roky hráli v CO.LABSu na Kounicově a teď jsme se přesunuli do Industry v Zábrdovicích. Hráli jsme ale i na brněnské hvězdárně, ve vile Löw-Beer, v Káznici, na Leitnerce a dalších místech. Kromě inscenací od bazmek entertainment mohli brněnští diváci vidět i mou adaptaci knížky Volte zvířata v divadle Radost.