Sezóna 2023/2024 je v brněnském Městském divadle v plném proudu. Určitě má co nabídnout. Více nám ji v rozhovoru představí ředitel divadla, textař a libretista v jedné osobě – Stanislav Moša, který v čele Městského divadla Brno stojí od roku 1992.

V čem je nové pojetí Hamleta – Hádala se duše s tělem, které je pod Vaší režijní taktovkou, jiné?

Ke každému titulu, který jsem měl možnost následně realizovat na kterémkoliv jevišti, ať už českém, či v zahraničí, jsem přistupoval s pokorou a láskou. Mám to štěstí, že mi nikdy (až na dvě výjimky v útlém profesním mládí) nebyly inscenace „přidělovány“, ale mohl jsem si vybírat, co chci režírovat. Pro Shakespearova Hamleta jsem se rozhodl až v okamžiku, kdy jsem potkal dva zcela výjimečné herce, kteří mohli mou představu výtečně naplnit. (Dánského prince hrají Martin Mihál a Michal Isteník, nikoliv v alternaci, ale zároveň. – pozn. aut.) Uvědomuji si, že je má koncepce zásadně rozdílná než u jiných představení této hry, ale mou hlavní myšlenkou nebyla především ona jinakost v užití dvou hereckých představitelů pro titulní roli, nýbrž možnost nádherného divadelního zážitku vést dialog s obecenstvem na mnohem intenzivnější úrovni, než kterou skýtá originální text.

Jak všichni dobře víme, vede každý z nás, a to de facto neustále, vnitřní dialog sám se sebou. „Otevřel“ jsem tedy na jevišti duši i mozek jedné lidské bytosti tak, abychom se mohli stát aktivními účastníky takového sváru.

Stojí toto nové umělecké pojetí pouze na hercích?

Úžasnou oporu jsem pro tuto svou koncepci nalezl v obou výtvarnících, scénografovi Christophu Weyersovi a kostýmní výtvarnici Andrei Kučerové. Další podstatnou vypovídající dimenzí našeho představení se stala i publikum atakující hudba Mirka Vuksanoviće.

Měl jste předem jasno o interpretech? Nebo bylo rozhodování náročné?

Kdybych neměl k dispozici Martina Mihála a Michala Isteníka, vůbec bych neuvažoval o uvedení této hry.

Herci, mozek a duše, jsou neustále spolu na jevišti. Nové zpracování určitě nebylo při učení se roli pro herce úplně snadné.

Oba herci nejenom že jsou spolu neustále přítomni na jevišti, ale obrovskou část zkušebního procesu strávili společně i ve svém soukromí. Ať už nad učením textu, nad jeho „broušením“, ale především při zvykání si na temporytmus, myšlení i cítění toho druhého a v neposlední řadě i při sebepoznávání. Může se zdát, že rozdělením textu je jevištní situace pro oba tyto herce jednodušší, ale opak je pravdou. Kromě toho, že musejí znát zpaměti všechny texty svého kolegy, jsou na sebe natolik mentálně napojeni, že jakákoliv, byť i ta nejdrobnější, změna v herectví jednoho může způsobit drobné, ale i ohromné vychýlení toho druhého.

Přejděme od Hamleta k dalším novinkám na prknech Městského divadla Brno. V nové sezóně na diváky čekají v divadle další dvě velké události. Už v lednu se odehraje premiéra muzikálu Heidi. Opět ve Vaší režii.

Na romantický muzikál Heidi se nesmírně těším. Už taky proto, že jsme museli s českou premiérou tak dlouho (kvůli covidové pandemii) čekat. Heidi, to není jenom příběh, který vypráví o „děvčátku z hor“, je to i mimořádně silný příběh o mezilidské lásce. Premiéru této inscenace jsem uvedl na začátku prosince roku 2019 v německé verzi za nádherného ohlasu obecenstva ve Vídni a následovat mělo jarní turné 40 představení ve Švýcarsku. Covid nám to zatrhl. Proto jsem nesmírně rád, že se konečně k tomuto titulu dostáváme, a na rozdíl od všech zahraničních produkcí budou v našem divadle hrát tři dětské role včetně té titulní děti odpovídajícího věku. Ti diváci, kteří u nás viděli například naše poslední představení s dětským obsazením Matilda, vědí, že je na co se těšit.

A nyní z jiného žánrového soudku. Po třiceti letech bude znovu uvedeno meditativní dílo BASTARD. Premiéra je naplánovaná na duben, tentokrát v režii Petra Gazdíka. Proč jste režii předal kolegovi Petru Gazdíkovi?

To, že se vrací BASTARD do repertoáru našeho divadla, vůbec nesouviselo s mým uvažováním o následující sezóně. Dokonce ani o těch sezónách příštích. Bylo to právě z iniciativy kolegů z vedení divadla, kteří se k tématu „Bastard“ neustále vraceli, a dokonce mezi některými z nich zavládl i jakýsi „konkurenční svár“, kdo se nakonec režie tohoto titulu ujme. A vyhrál to Petr Gazdík. Myslím si, že je to zcela v pořádku, a to, že tento titul nakonec nebudu režírovat sám, neznamená, že bych ho měl méně rád, než když jsem ho před třiceti lety poprvé na jevišti uvedl. Jsem nesmírně zvědavý, jak bude vypadat v novém hávu a jak na jeho současné ztvárnění bude reagovat naše obecenstvo.

Které inscenace se v této sezóně dočkají své světové premiéry a kolik z nich bude u vás uvedeno poprvé v České republice?

Své světové premiéry se v našem divadle dočká dramatizace románu o ženách, víře a zlu Bílá Voda. Poprvé v České republice pak bude uvedena dramatizace slavného románu jazzového věku Velký Gatsby, dále již zmiňovaný romantický muzikál Heidi a také muzikál Dear Evan Hansen.

Jaké inscenace podle Vás lákají Brňany a další Vaše diváky do divadla nejvíc? Jsou to muzikály? Je zájem i o klasická díla světového dramatu?

Jsem přesvědčen o tom, že to, co diváka láká do divadla především, není žánr toho kterého představení, ale především jeho výsledná podoba – jeho realizace. Lidé si velmi brzy mezi sebou řeknou o svém zážitku a my okamžitě pocítíme jejich zájem o tu kterou inscenaci. Jako příklad z poslední doby uvádím mystifikační balábile s velkým orchestrem Krokodýl ze Svratky aneb Mozart v Brně. První dvě tři představení nebyla diváky plně obsazena, ale na těch posledních jsme museli přijímat zvláštní bezpečnostní opatření, aby nám diváci „nepadali“ z tribuny…

V osmdesátých letech Vás osud mohl zavát do matičky Prahy. Dostal jste nabídku angažmá v Národním divadle. Nakonec jste ale zůstal v Brně. Co rozhodlo?

V angažmá v Národním divadle jsem nakonec strávil dva roky, ale pak se začaly dít věci a já jsem dostal nabídku šéfovat vlastnímu divadlu tady v Brně. V Praze byli tehdy báječní herci, avšak ne zcela harmonický kolektiv, a mně se jevila jako lepší možnost mít šanci vytvořit si kolem sebe takový tým, který by byl jak profesionálně, tak i lidsky na maximálně dosažitelné úrovni.

Kterou inscenaci jste nejraději režíroval?

Vlastně vždy tu, kterou zrovna režíruju, ale přece jenom pro mě bude jedna režie, a to napořád, zásadní, a proto i nezapomenutelná – Mše Leonarda Bernsteina.

Co Vás víc naplňuje? Tvorba nebo ředitelování?

Tyto dvě věci se od sebe v mém případě nedají oddělit. Vnímám je jako spojené nádoby a nejsem na tom takto jako první divadelník v historii. Aniž bych se jakkoli srovnával, nic jiného nedělali ani takoví velikáni divadla jako Shakespeare, Molière, Klicpera a další. Naplňuje mě jedno i druhé.

Máte vůbec čas na své koníčky?

Samozřejmě, že ano. Bez nich by život nebyl dostatečně pestrý. Miluju lesy, hory, vodu a taky sport – tenis, golf, kolo… A samozřejmě umění obecně, zvláště pak literaturu.