Hovořili jsme se zakladatelem tohoto literárního webového projektu, novinářem a básníkem Karlem Škrabalem, který sám vydal již sedm básnických sbírek a aktivně vystupuje  v kulturním a hudebním seskupení Vítrholc. Řadu let působil v Brně jako novinář a fotbalový fanoušek Zbrojovky. Před několika lety se přestěhoval do Prahy.

Jak Vás napadl tenhle projekt, jak dlouho už funguje a kolik básníků jste takto už ukázali světu?

V únoru 2024 bude mít web Nedělní chvilka poezie.CZ deset let. Vzniklo to tak, že jsem před těmi deseti lety dělal sloupek z poezií do tehdejší přílohy MF Dnes Kavárna a trochu mě mrzelo, že to není na internetu. A že je poměrně málo poezie, přímo básní, na českém internetu v té době. Na iDnesu se mi tehdy kolegové vysmáli, když jsem jim říkal, ať to tam překlápí. Když přišel do MF Dnes Babiš a já pak odešel, všechno se tím urychlilo. Příloha Kavárna nějak v té době taky zanikla.

Také v té době kolem mne všichni zakládali nějaký internetový byznys a já už byl na to tak alergický, že jsem si říkal, že musím založit nějaký internetový projekt, který nikdy nevydělá žádné peníze a nikdy ho žádná velká firma neskoupí. To se zatím skvěle daří….

Volbou názvu Nedělní chvilka poezie podle dávného televizního pořadu bylo zároveň rozhodnuto, kdy budou nové příspěvky publikovány, stejně jako tehdy v televizi, v neděli v osm večer. Až v poslední době jsme rozšířili také o rubriky Aktuální báseň a Hrubá báseň, rozuměj silná, úderná. Když jsme to tehdy s kamarádkou Petrou Kubáčkovou vymýšleli, chtěli jsme, aby web měl formu dobře šiřitelnou na sociálních sítích, aby každý blok básní byl výraznější než vlastní homepage. Aby stál samostatně. Máme myslím i díky tomu na české literární poměry docela silný Fecebook a Instagram.  Příspěvků už je přes šest set, stačí si jen spočítat, kolik bylo za devět a půl roku nedělí…

Podle jakých kritérií vybíráte autory? Jedná se o známá jména nebo ještě neznámé tvůrce?

Jeden z důvodů, proč ta stránka vznikla, bylo, že jsem chtěl tehdy editorsky více promluvit do českého literárního, resp. poetického provozu. Přišel mi v té době docela snobský, elitářský, uzavřený. Takže otevřenost byla jasná. Každý autor či autorka nemusí mít na kvalitní sbírku, ale deset básní z celoživotního díla vyberete lehčeji. I když odmítání patří k nedílné součásti provozu takové věci. Rozkročenost je široká, ale na kvalitu je třeba dohlížet. Nejčastěji je zastoupena současná česká tvorba, ale podnikáme výlety do zahraničí, hlavně na Slovensko, i do historie.

Zaznamenali jste nějaký posun od těch dob, kdy jste poprvé vydali prvního autora? Mimochodem, kdo byl první básník, jehož básně jste zveřejnili?

Prvním autorem byl Martin Reiner, za což mu budu vždycky vděčný, že tehdy do takového neznámého projektu šel. Posun je, že roste počet lidí, kteří to sledují, na webu i sociálních sítích. A hlavně roste počet autorů, kteří třeba u nás publikovali poprvé a dnes jsou z nich uznávané osobnosti básnické scény. Takových případů je už určitě přes deset, a to mluvím o opravdových hvězdách.

Opakují se ti tvůrci vícekrát?

Opakují se někteří, ale máme zásadu, že vždycky musí být mezera u jednotlivce minimálně rok.

Kde si může čtenář básně najít? Vím, že je to možné na Instagramu a Facebooku, ale co když čtenář tyhle sítě nemá, může si básně přečíst třeba na internetu?

www.nedelnichvilkapoezie.cz tam je vše. Máme Facebook a Instagram, ale třeba také obhospodařujeme výběr básní na Teletext České televize, podívejte se na stránky 820 až 829… To byl v poslední době docela hit, když jsme to rozjeli. Každý měsíc tam posíláme výběr deseti básní. A děláme třeba každý měsíc večery Poezie Za školou v bubenečském klubu Za školou. Těch aktivit je plno.

Co si od tohoto projektu slibujete?

Je důležité říci, že nikdy jsem na to nebyl sám. Postupně se střídali lidé, kteří mi editorsky pomáhali, občas připravili nějaký blok. V posledních letech jsou nejbližšími spolupracovníky lidé kolem naší umělecké skupiny Vítrholc. S nimi děláme všechny ty projekty, třeba nově Poetický stan, což je básnická scéna, se kterou můžeme přijet na jakýkoli festival.

Slibuji si od toho rozkvět poezie, možnost přispět a prospět básnické scéně u nás. Myslím si totiž, že poezie má před sebou skvělou budoucnost a bude oslovovat stále více lidí. Proč? Obecně protože je jiná než mainstreamový diskurs ve společnosti, který stále více lidí unavuje a nevyhovuje jim.

Nemýlím-li se, tak jste byli za něj nedávno nominováni na cenu Magnesia Litera? 

V roce 2018 v kategorii Blog roku.

Jste schopni odhadnout, kolik lidí si takto zveřejněné texty může přečíst?

Měsíčně máme kolem deseti tisíc zobrazení.

Děkujeme za rozhovor a přejeme hodně čtenářů a dalších objevených básníků.