Na historii sběru, pěstování i zpracování léčivých a kořeninových rostlin na území českých zemí se zaměřili vědci a vědkyně Zahradnické fakulty Mendelovy univerzity v Brně. Téma má v tuzemsku bohatou historii, do hloubky se jím ale zatím nikdo nezabýval. Cílem bylo ukázat, že jde o součást národního a kulturního dědictví, které se vyvíjí v čase. Vědci analyzují historické prameny týkající se sběru, pěstování i zpracování a budou je porovnávat s novými poznatky, uvedla v tiskové zprávě mluvčí univerzity Tereza Pospíchalová.

Tradiční znalosti léčivek se postupně vytrácejí

Problematika léčivých rostlin je částečně uchovaná v archivech muzeí, knihoven, vzdělávacích institucí, v odborné literatuře, místních kronikách i beletrii. Stále ještě zůstává i ve vzpomínkách žijících pamětníků. Tyto tradiční znalosti se ale postupně vytrácejí. „Léčivé a kořeninové rostliny, znalost jejich vlastností a účinků, používání v lidovém léčitelství, sběr, pěstování a zpracování, představují nedílnou součást kulturního dědictví českého národa i různých regionů. Tradice lidových léčitelů má na území ČR bohatou historii, ale odborné etnobotanické, přírodovědné a historické zpracování tohoto tématu zatím nebylo uspokojivě provedeno,“ uvedla Jarmila Neugebauerová z Ústavu zelinářství a květinářství.

Rok pátrali v archivech, muzeích a knihovnách

V prvním roce se proto vědci zaměřili na pátrání v archivech, muzeích a knihovnách s cílem shromáždit dokumenty o léčivých rostlinách a jejich použití. Hlavním zájmem vědeckého týmu byly především herbáře. Jedna z mnoha tuzemských cest vedla například do řádového archivu milosrdných bratří v Brně.

Řešili konzervaci rostlinného materiálu

„V řádových sbírkách se nachází tři různé herbáře od Joachima Ramschissla, Norberta Boccia a Menandra Fekéteho. Nejznámějším je třísvazkové dílo Norberta Boccia, které bylo využíváno především k výuce. Toto jedinečné dílo obsahuje více než 1 200 vylisovaných rostlin. Identifikace těchto druhů a aktualizace abecedního rejstříku je předmětem aktuálního výzkumu,“ vysvětlila vědkyně. Druhou oblastí výzkumu bylo řešení problematiky konzervace rostlinného materiálu pro expoziční účely. V období vegetace vědci odebírali vzorky léčivých rostlin a zkoušeli různé způsoby sušení a preparování rostlinného materiálu.

Význam bylin se přesunul do kosmetiky či farmacie

Oproti minulosti se význam léčivých rostlin podle vědkyně z velké části přesunul do dalších odvětví – do farmacie, potravinářství nebo kosmetiky. „Rostliny jsou v současnosti zpracovávány a daleko méně se používají přímo a ve své celistvé podobě,“ uvedla Jarmila Neugebauerová.

Pěstování léčivek sahá do 10. století

Užívání léčivých rostlin jako potrava a lék je stejně staré jako osídlení. Pěstování léčivek na našem území sahá do 10. století. S příchodem řeholníků se zakládaly kláštery a s nimi i zahrady s užitkovými i léčivými rostlinami. Velký rozmach pěstování pak zaznamenali v polovině 19. století. „Dlouhodobým sběrem a pěstováním vybraných druhů v určitých oblastech se postupně prohluboval vzájemný vztah člověka a rostlin. Záměrnou šlechtitelskou činností byly zvýrazněny požadované vlastnosti, čímž postupně vznikala široká škála krajových odrůd a narůstala diverzita napříč regiony,“ uvedla vědkyně.

Mají za sebou první rok pětiletého projektu

Odborníci za sebou mají první rok v rámci pětiletého projektu. Na něm Zahradnická fakulta MENDELU spolupracuje s Výzkumným ústavem rostlinné výroby v Olomouci a Národním zemědělským muzeem v Praze. „Informace získané studiem historických pramenů budou zpřístupněny formou výstav a tematických publikací,“ dodala Tereza Pospíchalová.