V tuzemsku existuje řada bariér, které ztěžují dětem z nižší střední třídy získat vysokoškolské vzdělání. Kromě těch institucionálních, vyplývajících z nastavení českého vzdělávacího systému, a ekonomických, které vycházejí z omezených finančních prostředků, jsou to také bariéry pocházející z kulturně zakořeněného postoje rodičů. Upozornila na to socioložka Johana Chylíková z Národního institutu SYRI v Brně a Akademie věd.

Automechanik si vydělá víc než vysokoškolák, tvrdí mnozí rodiče

Rodiče z této sociální třídy upřednostňují pro své děti praktické vzdělání v podobě vyučení či maturity z odborné střední školy, protože se podle nich vyplatí více než diplom z vysoké. „Ekonomickou návratnost praktického vzdělání často dokládají tvrzením, že automechanik si vydělá více než vysokoškolák,“ uvedla socioložka.

Nemotivují děti ke studiu na univerzitě

Tato motivace, spojená s představou o nízké ekonomické návratnosti vysokoškolského vzdělání, se pak projevuje tím, že rodiče své děti nemotivují ke studiu na vysoké škole. „Představa, že se vysokoškolské vzdělání nevyplatí, je u nižší střední třídy, která tvoří zhruba polovinu české populace, hluboko zakořeněná a zčásti vysvětluje nižší aspirace dětí studovat na univerzitách,“ řekla Chylíková a odkazuje na data z hloubkových rozhovorů z devíti krajů České republiky, která má k dispozici.

Prestižní motivace je v nižší střední třídě oslabená

Ekonomická motivace ke vzdělávání je v nižší střední třídě určující. Jiné druhy motivace, jako je například úsilí o dosažení prestiže a seberozvoje, které můžeme pozorovat u střední třídy, jsou v nižší střední třídě oslabené. „Rodiče z nižší střední třídy dětem radí, aby při výběru oboru postupovaly pragmaticky. Vzdělání má podle nich sloužit jako příprava na povolání. Rodiče zajímá mzda v oboru a jistota zaměstnání. Vztah mezi vzděláním a povoláním má být podle nich jasný. Patrná je nedůvěra k oborům, které nepřipravují na konkrétní profesi. Často zaznívá kritika především humanitních, sociálněvědních a ekonomických vysokoškolských oborů,“ vysvětlila socioložka.

Děti by neměly být nucené do učení, pokud je to nebaví

Nižší motivace dětí z nižší střední třídy ke studiu mohou být zčásti vysvětleny tím, jak se rodiče staví k domácí přípravě a samostudiu. Často jsou přesvědčeni, že děti by neměly být nuceny do učení, pokud je učení nebaví. Takové nucení podle nich přinese více škody než užitku. Současně se domnívají, že děti se samy projeví, pokud v nich dřímá talent nebo mimořádné studijní schopnosti, a proto je aktivně nemotivují do vzdělávání. „Očekávají, že děti samotné projeví buďto nějaký talent nebo lásku k učení. Pokud se to nestane, tak to pro rodiče znamená, že na učení nejsou, a nikdo je do učení nenutí a nemotivuje je. Ve výsledku tak děti o vysokoškolský diplom neusilují,“ uvedla Chylíková.

Se stereotypy se musí pracovat už na školách

Děti narozené do nižší střední třídy tak mají malou šanci na vzestupnou mezigenerační vzdělanostní mobilitu v důsledku třídně/kulturně podmíněného chápání vzdělání, založeného na představě ekonomické návratnosti a správné vzdělávací výchovy. „Tuto představu je nutné změnit. Ideálně už na školách, které mohou se zažitými stereotypy pracovat,“ dodala vědkyně.