Dnešní Nedělní speciál míří na Masarykovu univerzitu v Brně, jejíž vědci vytvořili soupis přibližně 120 středověkých rukopisných herbářů. Na vytvoření databáze spolupracovali odborníci z filozofické, přírodovědecké a lékařské fakulty. Podobné historické prameny slouží v posledních desetiletích jako inspirační zdroj při vývoji nových léčiv. Některé herbáře zveřejněné v nové databázi jsou významné v celoevropském literárním kontextu, uvedla v tiskové zprávě vedoucí týmu výzkumníků Dana Stehlíková z Ústavu klasických studií Filozofické fakulty MU.

Specializuje se na středověkou lékařskou literaturu

Řimbaba nebo levandule proti molům, dubové jmelí a jitrocel na průjem. Podobné návody si již v době antiky lidé zaznamenávali do specializovaných spisů – herbářů. Z období středověku se v českých zemích dochovalo přes 120 opisů takových textů. Všechny jsou zahrnuty do nové digitální databáze Herbaria manuscripta. Její vznik iniciovala právě latinská medievistka Dana Stehlíková, která se specializuje na středověkou lékařskou literaturu.

Vědci svůj záběr rozšířili

„Původně jsme se chtěli věnovat pouze textům do 15. století a shromažďovat jen rukopisy psané ve středověku, ale postupně jsme svůj záběr rozšířili. Některé středověké texty totiž byly v oblibě i po tomto datu a opisovaly se třeba ještě v 17. století. Současně jsme začali zaznamenávat i rukou psané opisy herbářů, vydávané od konce 15. století,“ uvedla vědkyně.

Databáze je určena odborníkům i laikům

Databáze je určena hlavně odborníkům, ale také laikům. Stehlíková ji vytvářela s badateli z přírodovědecké a lékařské fakulty. Soupis nabízí ke každému rukopisnému herbáři informaci o tom, z jaké doby rukopis pochází, zda je text psán latinsky či staročesky a o jaký konkrétní spis se jedná. „Všechny herbáře se nám podařilo identifikovat. Zpravidla se psaly anonymně, bývají schované v obsáhlejších lékařských sbornících, v mnohých chybí začátky. Z databáze můžeme například zjistit, kolik opisů určitého herbáře se v českých knihovnách dochovalo. Z toho potom můžeme usuzovat, jak oblíbený tento herbář byl,“ doplnila Stehlíková.

Rukopisy lze na internetu listovat

Podle ní je databáze uživatelsky přívětivá. Odkazuje na platformy, kde jsou kopie originálních rukopisů k dispozici. Čtenář se tedy pomocí pouhých několika prokliků dozví, jak rukopis vypadá a může jím listovat. Databáze nabízí též propojení s Databází české flóry a vegetace (Pladias). Ta popisuje vlastnosti tuzemských rostlinných druhů a zpřístupňuje mapy jejich rozšíření. V budoucnosti chtějí odborníci databázi propojit také s Atlasem léčivých rostlin, který funguje pod hlavičkou Lékařské fakulty MU.

Databáze může být inspirací při hledání nových léčiv

V současné době se v medicíně používá necelých 140 rostlin. Středověké herbáře však mohou obsahovat i více než 500 rostlinných léčiv, užívaných pro vyšší počet indikací, než je tomu dnes. „V posledních letech, kdy se potýkáme s rezistencí bakterií vůči antibiotikům, rezonuje samozřejmě především otázka antibakteriálních účinků rostlin,“ podotkla vědkyně.

Jedovaté rostliny se v minulosti využívaly k léčení

Poukázala i na to, že řada rostlin, které se dnes považují za jedovaté, se dříve běžně využívala. „Klíčové je dávkování, což lze dobře pozorovat například u léčiv pro gynekologické účely. Rostliny pro podporu menstruace mohly vést ve vysokých dávkách k potratu. Ve spojitosti se záznamy v herbářích je to pozoruhodné, protože popisy účinků bylin jsou velmi stručné a údaje o dávkování či způsobu přípravy obsahují jen výjimečně. Tehdejší uživatelé herbářů si patrně potřebovali pouze připomenout základní údaje, protože vše ostatní věděli. Je to podobné jako u kuchařských receptů, kdy také není třeba vždy znovu vysvětlovat, jak se připraví sníh z bílků,“ vysvětlila Stehlíková.

Databáze je celkovým záběrem ojedinělá

Databáze je svým zaměřením a celkovým záběrem naprosto ojedinělá, neboť propojuje historické a moderní znalosti o léčivých účincích rostlin. Poskytuje základní přehled o všech dochovaných herbářích a jejich kopiích, seznam středověkých názvů rostlin v latině, němčině a staré češtině, bibliografii k jednotlivým dílům i konkrétním rukopisům a také propojení s řadou jiných obsahově souvisejících databází.

Se soupisem můžou pracovat i botanici a farmakologové

Důležité je, že historické názvy rostlin mají moderní identifikace. Ty umožňují, aby s databází pracovali také botanici či farmakologové. „Žádná jiná databáze neobsahuje konkrétní položky jednotlivých herbářů. Díky naší databázi budeme například schopni zjistit, jak často se která rostlina v latinských bohemikálních textech vyskytuje, zda pronikla i staročeských textů nebo jaké různé názvy se pro ni používaly. Pokud je mi známo, nic podobného zatím v celosvětovém měřítku nevzniklo,“ dodala vedoucí týmu výzkumníků.