Fritz Tugendhat, který zemřel před šedesáti lety, patřil k nejvýznamnějším podnikatelům meziválečného Brna.
"Jméno rodiny i Fritze Tugendhata bylo po roce 1948 ignorováno, minulost zamlčována, podobně jako v případě prakticky všech soukromých podnikatelů, českých, německých i židovských," řekl Vyskočil ČTK.
Tugendhatové byli jednou z předních investorských rodin meziválečného Brna. "Rodina nepodnikala přímo pod svým jménem, protože ovládnutým podnikům ponechávala zavedené firemní názvy. Náležela ale ke kapitálově silným subjektům v rámci brněnského textilního průmyslu a vlivným představitelům oborových organizací," uvedl Vyskočil. Podle něj nelze jméno Fritze Tugendhata oddělit od zbytku rodiny, protože nepodnikal sám.
Fritz Tugendhat náležel ke třetí generaci významné brněnské podnikatelské rodiny židovského původu. Jeho děd přišel do Brna ze Slezska a věnoval se obchodu s látkami. Vedle obchodnické činnosti se Tugendhatové angažovali také v textilní výrobě, kterou bylo Brno proslulé. Mezi podnikatelskou elitu rodinu posunulo převzetí přední vlnařské firmy Max Kohn v roce 1919 a přádelny S. Feldhendler et Co. o čtyři roky později. Meziválečné období bylo k Tugendhatům velmi příznivé. Svůj vzestup podle Vyskočila stvrdili v roce 1928 sňatkem Fritze Tugendhata s Gretou Löw-Beerovou z rodiny, jež náležela k nejpřednějším průmyslovým magnátům. Pro manžele pak nechal Alfred Löw-Beer postavit slavnou funkcionalistickou vilu.
"Dlouho si ji však neužili. Před nástupem fašismu utekli do zahraničí, čímž si zachránili život. Někteří z rodiny Tugendhatů to štěstí neměli, včetně Fritzovy matky Marie nebo bratrance Erwina s manželkou. O život přišel i tchán Alfred Löw-Beer," řekl Vyskočil.
Veškerý majetek Tugendhatů byl zabaven okupační mocí a už nikdy ho rodina nedostala zpět. "Jakoukoliv další naději zhatilo poválečné znárodnění," uvedl historik. Po osvobození byla na Tugendhatovu firmu S. Feldhendler v Lidické ulici uvalena národní správa a následně byla zlikvidována. Uliční budovu i dvorní trakty překryla nová zástavba.
Tovární objekty ve Vlhké ulici firmy Max Kohn, kterou ovládali také Tugendhatovi, byly při osvobozovacích bojích vážně poškozeny, následně opraveny a po roce 1948 začleněny společně s dalšími firmami v okolí do velkého výrobního komplexu národního podniku Mosilana, který zde textilní výrobu udržel až do roku 1996. "Dnes objekty chátrají," upozornil Vyskočil.
