Ondřej Chalupský vystudoval divadelní produkci na pražské DAMU, pracoval v Dejvickém
divadle, podílel se na organizaci různých festivalů. Od srpna 2013 působí v Brně jako ředitel
Divadla Bolka Polívky. S jeho nástupem divadlo získalo nový vítr, pořádá pravidelné akce pro
širokou veřejnost (v červenci se dokonce jeho aktivity rozrostly o příměstský tábor) a také
rozšířilo repertoár o řadu kmenových inscenací.
Do Divadla Bolka Polívky jste nastoupil v okamžiku, kdy fungovalo v podstatě jako
divadlo se zájezdovým repertoárem. Jak se vám povedlo vytvořit vlastní program?
Ono to nikdy nebylo tak, ani před mým nástupem, že by bylo divadlo pouze stagionou pro
zájezdy jiných divadel, ale je pravda, že se nám podařilo v posledních několika letech
stabilizovat a rozšířit vlastní repertoár, který doplňujeme vybranými hosty. To není ale nějaká
moje výsostná zásluha. Je to týmová práce a na určování uměleckého směřování, mám na
mysli tvorbu nových inscenací i zvaní hostů, má samozřejmě zásadní lví podíl sám Bolek
Polívka.
Se kterými pražskými scénami pravidelně spolupracujete a které soubory a tituly
považujete za vaše domovské? Domovské inscenace jsou ty, které divadlo samo vytváří nebo je koprodukuje. Jsou to tedy: Šašek a syn, Letem sokolím, Podivné odpoledne Dr. Zvonka Burkeho, DNA, Mínus dva, Srnky, Pro dámu na balkoně a Šest tanečních hodin v šesti týdnech. Z koprodukcí je to Věra, kterou uvádíme v koprodukci se Studiem DVA, a pak inscenace The Naked Truth a MindGame, vzniklé v koprodukci s naší spřátelenou divadelní společností STAGEART CZ (mají u nás domovskou scénu), s níž již nyní připravujeme další projekt. Často také uvádíme inscenace Divadla Komediograf.
Spolupracujeme se Studiem DVA, ale také s Dejvickým divadlem, s Divadlem Na zábradlí, se spolkem Kašpar a dalšími a také s mimopražskými scénami, například s Divadlem Petra Bezruče či se slovenským divadlem Štúdio L+S.
Co je na „principálování“ takového divadla nejtěžší?
Na to se musíte zeptat pana Polívky (smích). Jestli se ptáte na výkonné řízení chodu divadla,
protože to je největší díl mé pracovní náplně, tak nejtěžší je na nic nezapomenout.
Nezapomenout všechny informace, myšlenky, nápady, povinnosti, okolnosti, příkazy, rozkazy,
připomínky včas předávat dál tam, kam patří, a taky, aby je ti, co je mají pochopit, pochopili a
podle toho konali, co je třeba. A pak nezapomenout, co všechno bylo zadáno a předáno a
zkontrolovat, zda bylo podle toho konáno. A pak nezapomenout podle toho, jestli bylo nebo
nebylo konáno, včas pochválit nebo upozornit na chyby. Jsem takový oboustranný trychtýř,
který musí dávat pozor, aby se neucpal návalem informací. Ne že by se to občas nestalo
(smích).
Kolik titulů máte na repertoáru s Bolkem Polívkou a které patří k nejvyhledávanějším?
Když budu počítat Re-kabaret a Re-kabaret Re:publika, tak je jich v tuto chvíli deset.
Nejvyhledávanější jsou logicky ty, ve kterých hraje Bolek Polívka, ale ani Šest tanečních
hodin s Chantal Poullain nezaostává.
V úterý začal třetí ročník Letní scény Divadla Bolka Polívky na nádvoří Staré radnice.
Jak jste vybírali repertoár pro letní večery pod otevřeným nebem?
Tentokrát jsme minimalizovali počet hostí a soustředili se na vlastní repertoár. Kromě
inscenace Mínus dva, Zvonka Burkeho a Dámy na balkoně hrajeme letos snad všechny
kmenové tituly. Bohužel jsme kvůli zranění Bohumila Klepla museli zrušit 1. a 2. srpna
přestavení Vysavač.
Na která z představení byste rád upozornil?
Rozhodně na Srnky a Letem sokolím. Jsou to ta správná letní představení. Jsou vtipná a
svižná.
Máte za sebou také první letní divadelní kurz pro děti – jak probíhal a co se děti
naučily? Bude se šance stát se Šaškem počmáraným ještě opakovat?
Na první turnus máme samé kladné ohlasy. Ještě jeden se uskuteční na konci srpna, informace
najdete na našich webových stránkách. Děti se naučí základy divadla, resp. se s nimi seznámí.
Zjistí, co je divadelní svícení, hudba k představení, vyrobí si kostým, případně loutku,
seznámí se s divadelním líčením a nakonec zahrají představení rodičům.
Jak vy sám trávíte léto?
Když byste se zeptali mojí ženy, dozvěděli byste se, že jsem „furt v divadle“ nebo na letní
scéně. Jinak se snažím být s rodinou: doma na zahradě, v lese, na výletech, u rodičů v jižních
Čechách.
Je pravda, že Divadlo Bolka Polívky bude reprezentovat ČR v zahraničí?
Ano, je to tak. Na podzim jedeme do Londýna, kam jsme byli pozváni v rámci výročí 100 let
od založení první Československé republiky, hrát bychom tam měli 16. a 17. listopadu
nejnovější autorskou inscenaci Bolka Polívky Šašek a syn. Na jaře 2019 nás čeká výjezd s
Šaškem a synem do Bruselu a možná ještě jeden zahraniční zájezd, ale to je zatím na začátku
vyjednávání a schvalování, tak to nechci zakřiknout. Každopádně se na to těšíme!
Na co byste nalákal diváky do nové sezony?
Bude toho hodně! Chystáme The Best of Re-kabaret na začátek a dvě premiéry na první
polovinu roku 2019. Jedna by měla být s Bolkem a ve druhé se má objevit Milan Kňažko.
Možná dojde i na jeden malý klaunský projekt. Letní scéna se za rok vydá krom Brna také do
Slavkova. Uskuteční se festivaly věnované klaunerii, ženám a ochotníkům. Chystáme také
celosezónní sérii slovenských představení a řadu koncertů. Přijede Divadlo Petra Bezruče,
Dejvické i Na zábradlí. Samozřejmě počítáme s Re-kabarety, happeningy a výstavami ve
foyer.
Čeká nás nový zvuk a taky, jak se všichni v divadle i na Magistrátu města Brna těšíme, bude
dokončena první zahajovací fáze modernizace vzduchotechniky, kterou by už diváci měli
pocítit…
