Herec, sportovec a zpěvák Dušan Vitázek se rozhodl oživit legendu a spojit řemeslo, sport a kulturu. Už příští neděli podnikne charitativní běh ve prospěch Nadačního fondu Emil a zároveň tak zopakuje pověst o koláři Birkovi, který dokutálel kolo z Lednice do Brna. Koláře Birka ostatně ztvárňuje také v muzikálu Brněnské kolo, stejně tak ho na scéně Městského divadla Brno vídáme jako Zamilovaného Shakespeara, Adama v muzikálu Představ si… či rockového Pánaboha v Bítls. Za roli Bergera v muzikálu Hair získal v roce 2004 Cenu Thálie. Je ženatý s herečkou Pavlou Vitázkovou a mají spolu dvě dcerky.
Kdy jste se poprvé setkal s legendou o koláři Birkovi?
Po pravdě, až když jsem byl obsazen do role koláře Birka v představení Brněnské kolo, které napsali kolegové z divadla pro Biskupský dvůr, kde každé léto hrajeme s Městským divadlem.
Dá se říci, co máte společného s postavou z muzikálu Brněnské kolo?
Mno… kdybych měl mít něco společného s postavou Birka, kterou napsali kluci, tak bych musel být sebestředný, nemotorný, vtipný, trapný, egocentrický řemeslník, kterého unesl vodník. 
Jinak jsem celej Birk…
Kdy a proč vás poprvé napadlo pověst o brněnském kole v reálu zopakovat?
V době, kdy vyšlo obsazení na hru Brněnské kolo. Začal jsem se o to zajímat a dověděl se, o čem legenda přesně je. Pak jsem měl chvilku volno, naši přes víkend hlídali holky, tak jsem šel okamžitě běhat delší trasu, chtěl jsem běžet co nejvýš a co nejdál, abych se pořádně odreagoval. Právě byl totiž v běhu Hithit projekt na vznik mého alba KDE. A najednou mi to celé docvaklo. Běžet pro něco, pro někoho, pro znovuzrození legendy, pro charitu, použít lidi v mém okolí, kteří mě sledují a podporují k něčemu, co nás přesáhne. Celé se mi to ve vteřině objevilo v hlavě a beze změny na tom pracuji už rok. A vše nasvědčuje tomu, že se to opravdu stane.
Jak jste vybíral trasu pro vaši akci Dušanovo Kolo pro Emila?
Projel jsem si ji nejdřív v mapách a našel optimální trasu, která nepovede hlavním tahem na Brno, kde je velký provoz, ani úplně po cyklostezkách, které jsou sice kratší, ale běžel bych tam sám, a já chci běžet přes vesničky, kolem lidí… Navíc potřebuju doprovod. Takže z toho vznikla trasa, kterou jsem si pak projel dvakrát na kole, a po konzultaci s policií ještě upravil a tak se zrodila finální trasa.
Jak vypadal a vypadá váš trénink? Už víte, kolik kilometrů vás čeká, a za jak dlouho asi je s kolem uběhnete?
Přihlásil jsem se na tři závody Spartan Race, což mne donutilo držet se v kondici. Občas se mi podařilo taky vyběhnout, když holky usnuly, tak cca v deset večer. Jednou jsem taky zkusil běžet ráno po šesté, než holky vstanou, to jsem se chtěl po dvou kilometrech zabít. Jinak se snažím trénovat hlavně mentálně a hodně odpočívat, což se mi samozřejmě nedaří, takže jsem zvědavý. Čeká mě 60 kilometrů, a pokud stihneme kolo vyrobit do sedmi rána, budu mít na trasu 10 hodin.
Jak to bude s výrobou kola z jasanu? V kolik hodin a s kým začnete? Můžete uklidnit milovníky přírody, o jaký strom půjde?
Jasan začnu kácet těsně po půlnoci sekerou a ruční pilou, abychom z něho do rána s panem kolářem Augustynem Krystyníkem stihli vyrobit kolo. Byl to první člověk, kterému jsem volal, jestli by to bylo možné, a on řekl, že ano, takže projekt měl zelenou. Půjde o strom z jasanového hájku u centrálního parkoviště v Lednici. Je to malá bažinka s hustým porostem, kde jeden jasan chybět nebude, a navíc pro mě má ve svém zahradnictví v Želešicích pan Urban nachystaný malý jasan, který místo toho pokáceného zasadíme.
Jste velký sportovec – jaké adrenalinové sporty kromě běhu a jízdy na kole provozujete – a co vše obnáší Spartan Race?
Všechny moje adrenalinové sporty a vybavení na ně jsou schované ve skříni. Dost obtížně jsem si na ně hledal čas při divadle a teď s holkama je to zásek úplný. Zvládnu ročně jeden slet na paraglidingu, jeden výšlap na skialpech s freeridem a tomu říkám dobrý adrenalinový rok. Spartan Race je bezva. Nic mě nedonutí sáhnout si tak na dno jako tenhle závod. Je to extrémní překážkový běh různých obtížností. Startuju s nejlepšími závodníky brzo ráno. Ne že bych se s nimi chtěl měřit, ale tím pádem jsem hezky před polednem zničen a hotov a můžu se vrátit na představení do Brna, případně stihnout odpolední vycházku s rodinou.
Vznikla by vaše iniciativa pro Emila nebýt loňského úspěchu na Hithitu při přípravě vašeho debutového alba KDE?
Vzniklo by kolo a vznikl by běh, prostě bych to oznámil na facebooku a udělal bych to. To by bylo všechno. Ale protože podpora lidí na Hithitu byla tak úžasná, zjistil jsem, že kolem mě je komunita lidí, kteří se nebojí mne podpořit, rozhodl jsem se to udělat ve velkém. Odklejeme Birka, vytvoříme nový turistický bod Brna, všichni, kteří se zapojili do projektu Dušanovo kolo pro Emila, budou součástí znovuzrození brněnské legendy a ještě zůstanou prostředky na podporu nadace Emil. Takže ano, úspěch na Hithitu mi dodal odvahu, abych to udělal ve velkým.
Budou vás moci fanoušci podporovat přímo na trase, nebo počítáte s vyvrcholením až na koncertě? Kdy a kde se uskuteční? Budete předávat i šek nadaci? Kolik se vlastně vybralo?
Kdokoliv mi na cestě 2. září bude mávat, nebo se mnou bude chtít jet, vlastně jít po cyklostezce, třeba od Olympie, tak budu jenom rád. Odkaz na mou aktuální polohu v reálném čase najdete na mém facebooku a celý den bude živě na facebooku přenášet Česká televize. Navíc každý, kdo bude chtít, bude moci se mnou od 18 hodin symbolicky kutálet kolo z brněnské radnice k Vaňkovce, nebo mě čekat přímo u Vaňkovky 18:30. Vstup na závěrečný koncert je pro všechny zdarma. Budeme předávat i šek. Dnes už vím, že penízky poputují desetileté Kačence, která trpí dětskou obrnou. Bude to něco kolem 30 000 korun a vystačí to na její hipoterapii na celý rok. Jsou to prostředky, které zbyly z Hithitu po odečtu všech nákladů na celý projekt, což je velký úspěch. Jsem šťastný, že to vyšlo. Nejsem v tom sám, už rok na tom pracuji s Kamilou Habrovou a Bedřichem Snášelem a děláme to samozřejmě zdarma ve volném čase. Vše, co nám zůstane, je to kolo, které bude vystavené u Vaňkovky na věky věků, a dobrý pocit, že jsme pomohli Kačence a jejím rodičům.
Jak často dnes koncertujete? Daří se vám víc profilovat jako sólový zpěvák? Splnila vaše deska vaše očekávání?
Koncertoval bych stokrát víc. Asi bych musel skončit s divadlem, což zatím rozhodně nehodlám. Trochu se to bije. Deska splnila očekávání absolutně, teď jenom zařídit, aby se to všichni dozvěděli… úplně všichni. Potřebuju dobrého manažera a výborného producenta, kus štěstí, výborný klip, hraní v rádiu, milion shlédnutí na youtube… Jo, na všem postupně pracuju. Milujem to, mám to rád.
Máte rád legendy? Na vašem albu je mj. i píseň o Jánošíkovi…
Mám rád legendy. S každou legendou se můžu cítit jako malej kluk, který na ni může dosáhnout. Legenda je jako pohádka, ve které můžete hrát vysněnou roli. Jánošík je kapitola sama pro sebe. Nesnáším, když mi ho někdo bere a dělá z něho třeba ve filmu „vlastně obyčejnýho kluka, vycházejícího ze sociálně těžkých poměrů, který reaguje na okolnosti komplikované doby“. Ne. Můj Jánošík je legendární. Má čarovnou valašku, čarovnou košili, čarovný opasek a je to legenda. Miluju legendy.
Kolegové v divadle pravidelně píší autorské muzikály, kromě Brněnského kola např. Bítls, kde jste se ocitl v roli rockového Boha – užíváte si tuto roli?
Absolutně. Je to boží. Paráda. Pohoda. Jo. Jo. Jo. Fakt mě to hodně baví.
Máte nějaké podobné ambice na autorské hudební představení?
To ne. Snad na nějaké monodrama, ale na to je ještě čas. Tohle vyplyne samo. Asi. Napsat autorské hudební představení, to je vyšší dívčí. Nevím, jestli bych dokázal dát dohromady scénář, natož hudbu a vše kolem. Tahle spolupráce jde klukům bezvadně. Už zkoušíme Osmyčky a bude to další povedená taškařice z jejich pera.
Nevadí vám někdy „škatulka“ muzikálový herec?
Jasně. Muzikálový herec. V našem hereckém rybníčku je to, jako byste řekl na schůzi vedení banky, že jste pojišťovací agent. Taky máte oblek a v rukou kufřík, ale… Fakt legrace. Hlavně v Praze. V jednom muzikálu jsem stál na jevišti s Michalem Novotným a Pavlem Soukupem a teď nevím, kdo z nás byl nebo nebyl muzikálový herec. Je to takové slovíčkaření. Klidně bych si o tom dokázal vykládat hodiny… kdysi. Každý vás nazve, jak potřebuje, a je to tak v pořádku, protože to myslí dobře.
Jak se vám daří kloubit vaše aktivity, divadlo a rodinu? Co říká na vaše nasazení váš „babinec“?
Moje album vzniklo mezi jedenáctou večer a čtvrtou ráno, když babinec spal. Když je sezona v plném proudu, stihnu Barunku odvést do školky a pak ji z té školky přivést, jinak jsem v divadle. Každý volný půlden je zázrak… třeba půl neděle… paráda! V podstatě pořád přemýšlím, co bych mohl dělat jiného, abych si dokázal líp zorganizovat čas a věděl aspoň tři týdny dopředu, co budu v ten den přesně dělat. Kdybych takovou práci ale našel, tak bych se do ní nejspíš položil tak, že by to dopadlo asi úplně stejně, si tak uvědomuju. Snažím se to prostě s Pavlínkou zvládat jako všichni rodiče. Není to při náročné práci jednoduché. Přeju hodně sil všem a hlavně to nevzdávat!
Na co se nejvíc těšíte do blížící se nové sezony?
Na Dušanovo kolo pro Emila. Na Vánoce s holkama. Na vše nové, co přijde. Na divadlo s kolegy. Na koncerty. Na všechny lidi, co přijdou.
