Kritika ústavních soudců míří hlavně na Nejvyšší soud, který nedostatečně zdůvodnil, proč trest pokládá za přiměřený a zákonný. Znovu bude ale rozhodovat Vrchní soud v Praze.
"Obdobnou logikou by obecný soud mohl ospravedlnit uložení propadnutí obydlí například v případě, že z něj jednotlivec prostřednictvím výpočetní techniky páchal trestný čin podvodu, nebezpečného vyhrožování či dalších, s danou nemovitostí zcela nesouvisejících trestných činů," stojí v nálezu soudce zpravodaje Ludvíka Davida.
Kauzu jako soud prvního stupně řešila pardubická pobočka krajského soudu. Muž čelil obžalobě z nedovolené výroby omamné a psychotropní látky. V suterénu, garáži rodinného domu a na zahradě vypěstoval nejméně 150 rostlin konopí, které usušil a dále zpracoval. Drogu marihuanu plánoval zčásti užít pro vlastní spotřebu, zčásti prodat.
Krajský soud vyměřil muži tři roky vězení s odkladem na pět let, dále peněžitý trest 210.000 korun a trest propadnutí věci, konkrétně pěstebních pomůcek. Vrchní soud v Praze následně rozhodl ještě o propadnutí domu a přilehlých pozemků. Zdůvodnil to tím, že dům sloužil jako nelegální pěstírna. Nejvyšší soud dovolání odmítl.
Podle ústavní stížnosti je propadnutí rodinného domu nepřiměřeně přísný trest, z odůvodnění prý vůbec není zřejmé, jakými úvahami se soudy řídily. Muž zdůraznil, že jde o jeho jediný majetek, do kterého vložil všechny peníze své i rodičů, na domu vázne hypotéka a trest jej uvrhává do exekuce.
Nejvyšší soud podle ústavních soudců pouze konstatoval splnění zákonných podmínek pro uložení trestu propadnutí věci, aniž závěr blíže odůvodnil. Nejvyšší soud se nezabýval ani otázkou přiměřenosti trestu vzhledem k ochraně soukromého života. Neodůvodnil, proč by nepostačilo uložení peněžitého trestu.
