I drobné mutace v klíčovém genu, který brání buňky před rozvojem rakoviny, jsou důležité pro volbu správné léčby. Výzkumný tým z institutu CEITEC Masarykovy univerzity a Fakultní nemocnice Brno objasnil klinický význam mutací v nádorovém supresoru s označením TP53. Více pacientů díky tomu nejspíš dostane cílenou biologickou léčbu. Vědeckou práci publikoval hematologický odborný časopis Blood, oznámila novinářům mluvčí institutu Ester Jarour.

Autoři práce se studiem nádorového supresoru TP53 zabývají dlouhodobě. Patří mezi nejvíce zkoumané geny vůbec, protože často mutuje v nádorech a zároveň slouží jako ochránce lidského genomu. Výzkumný tým v minulosti významně přispěl k poznání, že mutace v genu jsou spojeny s rezistencí na léčbu chemoimunoterapií u pacientů s chronickou lymfocytární leukémií (CLL). Proto jsou pacienti s defektem genu TP53 v leukemických buňkách indikovaní k terapii cílenými biologickými léčivy namísto chemoimunoterapie.

Mutace se však někdy objeví jen v malé části nádorových buněk, tedy pod hranicí detekce klasické sekvenační metody. Vědci z CEITEC vyvinuli metodu využívající moderní sekvenační technologii, jež s vysokou spolehlivostí umožňuje detekovat i mutace přítomné v méně než jednom procentu vzorku. Pak společně s lékaři využili metodu na detekci malých leukemických klonů nesoucích defekt v genu TP53.

"Prokázali jsme, že u pacientů s mutací TP53 pod hranicí detekce klasického sekvenování, kteří byli léčeni chemoimunoterapií, existuje vysoké riziko, že v případě relapsu onemocnění přerostou mutované buňky ostatní nádorovou populaci, což má za následek agresivnější průběh onemocnění a významné zkrácení přežití pacientů," vysvětlila jedna z autorek studie Jitka Malčíková.

Pokud pacienti od počátku léčení dostávají cílená biologická léčiva, například inhibitory BCR, k expanzi mutovaných nádorových klonů nedochází. "Tento důležitý poznatek umožní významně rozšířit počet pacientů, které bude možné léčit moderní účinnější cílenou terapií. Nově popsaný přístup k molekulárně genetické diagnostice onemocnění pomůže předcházet vzniku rezistence na chemoterapii, což povede k výraznému prodloužení přežití a zlepšení kvality života řady pacientů s CLL," doplnila Šárka Pospíšilová, vedoucí výzkumného týmu.