Vypadá to, že pandemie je pryč. Jak se vám po ní jakožto kinu daří?

Já si nemyslím, že je úplně po pandemii. V covidu jsme stále, jen už se tolik neřeší. A určité následky pocítíme ještě dlouho. Lidé nás začínají opět navštěvovat, protože jsou konečně venku filmy, na které se můžou vrátit. Když se sejde dobrý film a dobré počasí, tak kino opět dokážeme zaplnit. Neděje se to ale zdaleka tak jako třeba v roce 2016 a budeme se s tím vypořádávat ještě hodně dlouho. Abych to ale neviděl vše tak černě, zrovna přišly statistiky za první kvartál letošního roku a vypadá to celkem slibně. I když je naše kapacita v porovnání s ostatními opravdu dost malá, tak jsme osmé nejnavštěvovanější klasické kino v Česku. Situace pro nás tedy není zase tak špatná, spíš bych řekl, že není dobrá obecně.

Kvůli covidu?

Nejen. Ale určitě tomu nepomohlo, že jsme museli mít tak dlouho zavřeno. Když spočítám, kolik obě uzávěrky daly dohromady, je to téměř rok. Teď se musí lidé naučit znovu chodit do kina a vůbec nějak zpracovat tu informaci, že opět můžou. Rozhodně ještě v normálu nejsme a pořád čekáme, jestli budeme muset opět zavřít, nebo ne. Roli hraje i to, že teď lidé mnohem víc sledují Netflix a jiné streamovací platformy. Je potřeba, aby se přestali bát zase chodit ven. Obávám se ale, že část diváků jsme skutečně ztratili nadobro a že to bude generační věc.

Hodně podniků se bálo, že budou muset zavřít úplně. Hrozilo něco takového i u vás?

Ne. Jsme v tomto ohledu otrkaní. V roce 2017 nám byla naplánovaná pětiměsíční rekonstrukce, která se nakonec protáhla na dva a půl roku, takže jsme na toto zvyklí a umíme v takovém nastavení fungovat. Výhodou je i velká podpora z vedení organizace Turistického informačního centra města Brna (TIC BRNO). Jeho ředitelka Jana Janulíková nás dokáže podržet, abychom mohli fungovat i za takto těžkých podmínek.

Stejně jako mnoho dalších kin, i vy jste během pandemie nabízeli možnost zaplatit si film a udělat si kino doma v obýváku. Mělo to úspěch?

Prvních čtrnáct dní zájem byl, protože to bylo nové. Po čase to ale hrozně upadalo s tím, jak se do onlinu přesunulo skoro vše, včetně práce. Z ekonomického hlediska to mělo spíš negativní dopad, promítání nezaplatilo ani člověka, který na něj dohlížel. Šlo spíš o jakýsi morální apel, ale jsem za to rád. Dokázali jsme skrz tyto projekty aspoň budovat určité zdání, že apokalypsa nenastala a že se stále něco děje. Že instituce, byť zavřené, fungují a jejich značka stále žije.

Chodí lidé v Brně rádi do kina?

Jsme osmé nejnavštěvovanější klasické kino v republice, Scala je tuším čtvrtá. V Brně tedy do kina lidé celkem chodí, ačkoliv pořád nejsme „kinové“ město. Tím je například Kolín nebo jiná menší města. Já jsem z Chebu, kde je shodou okolností také Kino Art a všichni ho znají. Naší konkurencí nejsou ani tak ostatní brněnská kina, ale spíš těch dvě stě fungujících kaváren a divadla, které tu máme. Já jsem za ně sice nesmírně rád, ale společenský a kulturní život je v Brně opravdu bohatý. Dostat tady člověka do kinosálu je rozhodně větší boj než na maloměstě. I ve srovnání s Prahou si myslím, že lidé chodí méně. Paradoxně tak ale usuzuji, protože je v našem městě kin málo.

Jak to myslíte?

Myslím, že kdyby jich tu bylo víc, více by se o nich také vědělo a lidé by je více navštěvovali.

Nevnímáte tedy například Scalu jako konkurenci?

Samozřejmě pro nás Scala konkurencí je, ale máme přátelské vztahy a komunikujeme na velmi přátelské úrovni. Také musím zdůraznit fakt, že když se v roce 2012 otevírala, zvedla se i naše návštěvnost. Najednou se o brněnských kinech všude psalo, mělo to velkou mediální pozornost. Do půl roku se zájem přesunul jako kyvadlo a my tu najednou měli novinářů, jako jsme nezažili za předcházejících deset let. (smích) Kdyby Scala skončila, mělo by to vcelku spíš negativní dopad. Z našeho kina by se stalo cosi obskurního nebo by z něj najednou bylo rovnítko pro multiplex. Další hráč na poli artové kinematografie v Brně by tedy dost možná pomohl nám oběma. Nejlépe kdyby se nové kino otevřelo v dobré lokalitě, třeba v Černých Polích nebo Komárově.

Proč by lidé měli radši přijít za vámi než do multiplexu?

Já mám osobně multiplexy rád. Jsou filmy, které vím, že v Artu nezahraju, protože se do něj nehodí. Mě osobně ale zajímá všechno. Pokud budou noví Transformers, tak vím, že je sice u nás v kině nepromítnu, ale půjdu se na ně podívat jinam. Když byl Art zavřený, byl jsem v kině ve Velkém Špalíčku každý měsíc. Spousta lidí, co chodí k nám, chodí i do multiplexů. Chápu, že některé filmy si člověk chce užít s popcornem. Multikina pro mě nejsou synonymem něčeho špatného a věřím, že se určitým způsobem stále spíše podporujeme v budování divácké návštěvnosti. Proč jít ale spíš do Artu, to si každý musí odpovědět sám. Máme tu super kavárnu, náš sál je lepší než některé v multiplexech, sedačky jsou nejspíš pohodlné úplně stejně. Třeba to k nám ale mají někteří lidé blíž.

Máte nějaká kritéria, kterých se při sestavování programu držíte?

To je intuice. Žádná pravidla nikde napsaná nejsou. Dramaturgii mám sice pod palcem já, ale neznamená to, že ji dělám z nějaké diktátorské sesle. V kanceláři sedíme čtyři a veškeré nápady se dávají k veřejné diskuzi. Program tedy vzniká v podstatě kolektivně. U některých filmů je navíc jasné na první dobrou, že k nám patří, u některých naopak. Roli hraje i náš společenský profil. Některé tvůrce a jejich filmy zkrátka hrát nebudeme, protože je nechceme jakýmkoliv způsobem podporovat.

Které filmy se u vás shledávají s největšími úspěchem? Ve velkých kinech to byl na podzim například Spider-man: Bez domova.

Do jisté míry to sdílíme. I k nám přijde hodně lidí na Spider-mana nebo kvalitní blockbustery. Na podzim se hodně líbila například Duna. Také na kvalitní české filmy, jako byli Vlastníci, přišlo tenkrát spoustu lidí. Co funguje v bublině artových kin, jsou jakési „artové blockbustery“. V minulosti to byla třeba Velká nádhera, Život Adèle nebo O těle a duši. Takové snímky jsou pro nás zlatá žíla, na kterou vždycky doufáme, že narazíme a bude nám dva měsíce plnit kino.

Na co byste čtenářům aktuálně doporučil jít do kina?

Byť jsem dramaturg artového kina, musím všem doporučit, aby si skočili na Batmana. Je to konečně po dlouhé době povedený komiksový film. Říká se, že každý nový Batman je temnější než ten předešlý. To je sice pravda, ale je velmi dobře natočený a byla by chyba se nechat odradit tím, že jde o komiksový snímek. Pokud někdo neviděl Dunu, určitě taky doporučuji. Z „artovek“ je velmi dobrý Bod varu nebo Spencer.

Na konci března začalo pravidelně fungovat kino CIT na Radnické ve spolupráci s TIC BRNO. Jak k tomu došlo?

Poprvé jsme ho otevřeli v listopadu 2018, když bylo kino na Cihlářské v rekonstrukci a nemohli jsme v něm fungovat. Ukázalo se, že z bývalých kanceláří galerie na Radnické bude ideální promítací prostor, který se s návratem zpátky na Cihlářskou podařilo i lépe vybavit. Bohužel pak udeřil covid a nemohli jsme projekt spustit. Počkali jsme a teď ho rozjíždíme pod nezávislou značkou CIT ve spolupráci s TIC. Dramaturgie je plně v našich kompetencích, program je podobný jako v Artu. Hrajeme každý čtvrtek dvě představení, jedno v 18:04, druhé ve 20:34. Časy jsou zvoleny schválně takto zvláštně, aby se nad tím člověk pozastavil. Pokud se návštěvníci budou vracet, určitě plánujeme přidat i další promítací dny. Jen přes prázdniny si dáme pauzu, protože zatím nemáme klimatizaci.

Loni jste také poprvé rozjeli letní kino v Nové Zbrojovce. Mělo to úspěch?

Větší než jsme čekali. Nejsme naivní, takže jsme tušili, že to bude boj, zvlášť první rok. Ve výsledku ale byla návštěvnost dobrá i přes špatné počasí, kvůli kterému jsme museli jedenáct projekcí zrušit. Momentálně čekáme, jestli nám radní dají výjimku i letos. Už ale chystáme grafiku a počítáme s tím, že v létě kino ve Zbrojovce opět otevřeme. Chtěli bychom začít už na konci června a vydržet, dokud to počasí dovolí. Promítat se bude každý den a určitě všem doporučuji přijít, protože jako jediné letní kino v Brně máme speciální DCP projektor, který umožňuje promítat i letní blockbustery a novinky v nejlepší kvalitě. Diváci si je tak můžou užít na dece, s jídlem, pod širým nebem, zkrátka se vším všudy. Letní kino se už tradičně vrátí i do zahrady vily Löw-Beer, kde hrajeme spíše „artovky“.

Na co byste k vám návštěvníky v nejbližší době pozval?

Je toho teď hrozně moc. Poslední dubnový den pořádáme před Artem Májový jarmark. Budou v něm zapojeny i podniky, které jsou nám blízké, budeme také například prodávat naše ztráty a nálezy, přičemž výtěžek půjde na charitu. Pokud by tedy někdo chtěl šedou šálu nebo čepici, ať přijde. (smích) Dál chystáme festival frankofonní kultury Bonjour Brno nebo přehlídku polské kinematografie Kocham film. Doufám, že se návštěvníci budou vracet i na projekce pod hlavičkou Expat Friendly, kde promítáme cizojazyčné snímky s anglickými titulky. Jsou to především skandinávské, pobaltské nebo české filmy. V minulosti jsme uvedli například finský film Tove nebo francouzský Titan. Je zde ale i množství akcí a novinek, o kterých zatím nemůžu hovořit. Všem proto doporučuji sledovat, co se bude dít. Zvlášť o jednu věc, kterou v horizontu dvou měsíců chystáme, nás naši příznivci prosí zhruba od roku 2012. Pokud to tedy vyjde, bude to velké.