Včera koncert kapely Jelen, dnes animovaný film Croodsovi: Nový věk, v neděli dvě divadelní představení. A do konce léta toho lze zažít na scéně Letního kina Špilberk mnohem víc – mj. koncert kapel Morčata na útěku, Sto zvířat či zpěváka Kamila Střihavky nebo promítání snímků Chyby, Zátopek i filmové pohádky Princezna zakletá v čase. Jak koncept letního kina na hradě vznikal? Na toto téma jsme zavedli řeč s promotérem hudebních akcí Oldřichem Vojáčkem, mj. zakladatelem Eleven clubu či dramaturgem Balkan stage na festivalu Maraton hudby Brno.
Jak jste se vůbec jako inženýr dostal ke kultuře?
V podstatě jsem k tomu přišel jako „slepý k houslím“. Po nástupu na VŠ a ubytování na kolejích jsem se rozhlížel po nějaké zábavě a stal se členem vysokoškolského klubu. Klub byl činný mimo jiné v kulturních aktivitách, přišlo výročí, které jsme oslavili open air koncertem, poté obnova Studentského majálesu a už to jelo.
Zmínil jste Studentský majáles – to byl velmi zajímavý počin. Proč jste ho poté předal do jiných rukou?
Oživení Studentského majálesu vzešlo z nadšení z oslav dvaceti let VŠK Terč. Dále také trochu z frustrace toho, že Studentský majáles ve své syrové živelné podobě v Brně dříve skončil. Tehdy jsme se rozhodli, že přeci Majáles má patřit studentům, a tak jsme se do toho pustili. Sami jsme byli překvapení obrovským zájmem a odezvou od všech návštěvníků, kterých přišlo asi pětkrát tolik, než jsme plánovali, a dodalo nám to energii do dalších let. No a z výše popsaného důvodu jsem poté naznal, že již akci jako takové nemám co dát. Studentský život se ubíral jiným směrem než já a bylo na čase předat zase žezlo pořádání dále mladší generaci.
Provozujete hudební klub – jakou hudbu preferujete vy osobně?
Mám rád hudbu jako takovou, dokážu si uctít asi každý žánr. I když uznávám, že nějaké jen chvilku (smích). Nejlépe se ale cítím v punku, rocku a jejich subžánrech. Mám rád živelnou hudbu, která vás napumpuje a která vám dodá energii, zvedne náladu a odplaví všechen stres a nepohodu.
Pokud chcete být jako provozovatel a pořadatel kulturních akcí úspěšný, jaké trumfy musíte mít v rukou? A co se vám za léta praxe vždycky vyplatilo?
Myslím si, že základem, který si každý promotér musí vybudovat, je dobré jméno. Bez toho, abyste měli dobré vztahy se spolupracujícími kapelami a jejich manažery, to dlouho nejde. Mně se vždy vyplatilo, že i za cenu určitých ústupků byl vždy servis pro vystupující kompletní a dle předem dohodnutých linií. Jakmile se něco řekne, nemůžete z toho potom couvat, že jste se asi nepochopili atd. atd. Dále razím teorii, že kultura je byznys jako každý jiný – bez spokojených zákazníků, což jsou návštěvníci akcí, to nepůjde, neboť jejich nespokojenost okamžitě pocítíte. Řekl bych, že právě hlavně vřelý přístup k našim fanouškům stojí za třemi vybudovanými brandy, které za námi dodnes stojí.
Letní kino na Špilberku vstoupilo do osmé sezony. Jaká vize byla na začátku a co bylo v minulosti nejtěžší?
Na Špilberk jsme přišli v době, kdy se všeobecně brala jako dogma lichá teorie, že se tam nic dělat nedá, že na kopec nikdo nepůjde. Tehdy bylo osazenstvo hradu velmi nakloněno kulturním akcím, které by na hrad přilákali lidi a změnili tuto teorii. Plno původních nápadů vznikalo jako brainstorming vícero lidí. Prvotně jsme chtěli udělat pár koncertů a utéct, ale kluci nás ukecali k dlouhodobější spolupráci a dali nám možnost zde růst a ukázat, co umíme v dlouhodobějším horizontu. Nápady ale byly jedna věc a realita druhá. Když si vzpomenu, jaké peripetie nás provázely při realizaci prvních konstrukcí na uchycení plátna, kdy jsme bolestně přicházeli na to, že na hradě fouká prostě furt, musím se dnes smát. Dnešní podoba programu, který jede šest dní v týdnu, je už potom spíše jakousi formou vývoje toho místa jako takového. Nejtěžší ale asi bylo, stejně jako u všech dalších projektů, ukázat lidem, že tu jsme, a naučit je nás sledovat a za kulturou chodit.
Jak vznikal program Letního kina Špilberk pro letošní léto? Od začátku jste chtěli nabídnout něco víc než jen promítání filmů?
Programový koncept kino/koncert/divadlo vznikl už loni, kdy jsme chtěli rozšířit program o divadelní sekci. Letos jsme v podstatě „pouze“ navýšili počet divadelních představení tak, aby každý týden, pokud je to možné, bylo dětské odpolední představení i představení pro dospělé. Kino a koncerty jsou dnes už samozřejmostí. V podstatě již druhým rokem jedeme každý týden ve formátu šestidenního programu a jednoho dne odpočinku. Ten jsme se s kolegy dohodli, že si nedáme vzít (smích).
V jakém předstihu program vznikal? Ovlivnila jeho přípravu i situace kolem covidu, nebo jste se tím nenechali zastavit?
Program a jeho plánování je rozděleno na několik částí. První se vždy musí zamluvit koncerty, jelikož zvláště v době covidu, s nímž souvisí i přesun všech aktivit do léta, všichni plánují velmi dopředu. Poté se zaměřujeme na divadelní představení a až nakonec se soustředíme na kino, kde zase naopak čekáme, které filmy budou k dispozici na DVD/MP4 a budeme je moci promítat.
Kde přesně na Špilberku prostor letního kina najdeme (pro ty, kteří k vám ještě nezašli) a co na tomto místě považujete za kouzelné?
Prostor je na Letní scéně hradu přímo naproti hotelu International, kousek od altánku. Nejhezčí na celém místě je výhled na Brno. Zvláště při západu slunce je tento pohled k nezaplacení a je součástí mnoha fotek všech návštěvníků našich akcí. Nedávno jsme díky tomu dokonce byli zařazeni mezi devět nejkrásnějších letních kin v ČR.
Jak jste připraveni na vrtochy počasí?
Bohužel počasí je věc, kterou neovlivníme a kterou neumíme nějak řešit. V případě opravdu velké nepřízně počasí máme tendenci program přesouvat, ale snažíme se jet za „každého“ počasí.
Jaká je divácká kapacita při promítání a jaká při koncertech?
Na kině je kapacita 300 lidí a koncerty se naplní při 700 návštěvnících.
Stačí v případě koncertů pořídit lístky na místě, nebo doporučujte spíš nákup předem?
To je koncert od koncertu, na některé interprety lze bez problému koupit vstupenky i na místě, jindy je lepší nečekat a brát hned. Celkově bych asi doporučil, pokud někam chcete jít, neriskovat a koupit dopředu, aby byla jistota.
Kdo vybíral filmové tituly a s jakým záměrem? Asi není náhoda, že se v nabídce objevují české a dokonce evropské filmy…
Vždy jsme se snažili nabídnout co nejširší paletu filmů, nicméně v době covidu je opravdu velmi omezený výběr hlavně amerických distributorů. Ale právě v letošním roce jsme se se všemi, kteří do výběru mluví, shodli, že nabídka českých filmů je tak zajímavá, že bychom je zařadili i tak a vlastně nám to až tak nevadí (úsměv).
Co se skrývá pod Promítáním naslepo? Jak často ho nabízíte? A lze aspoň říci, o jaké žánry popř. jakou kolekci filmů v létě půjde – jen české nebo např. i americká klasika?
Naslepo je koncept, kde opravu vybíráme napříč všemi žánry, všemi distributory a nemáme nějak dané mantinely. Někdy přijdete na old school klasiku, někdy na absolutní novinku. Tento koncept je velmi oblíbený, hlavně u mladších diváků, a proto se snažíme, abychom nabídku nijak „neošidili“ a vždy vybrali film, kdy nikdo nebude chtít odejít.
Proč jste se rozhodli i pro divadlo?
Kvůli konceptu celé Letní scény, kde chceme nabízet co nejširší programovou nabídku. Divadlu jsme věnovali neděle a snažíme se držet koncept odpoledního představení pro děti a večerního pro starší publikum. Stejně jako u filmů razíme teorii, že se k nám lidé chodí spíše pobavit, a tak volíme hlavně komedie a zábavnější formu inscenací.
Se kterými divadelními spolky či subjekty spolupracujete?
Jéje, těch je moc… Ale mohu asi prozradit, že máme přímo dramaturga divadelních představení, který je má všechna na starosti a který je v kontaktu s mnoha různými spolky z celé republiky.
Podle jakého klíče jste vybírali interprety a kapely, kteří na Špilberku zahráli nebo zahrají? Jsou mezi nimi i umělci, kteří se na Špilberk pravidelně vrací?
Máme umělce, kteří se vracejí již řadu let, ale také se vždy snažíme přivést i nějaké nové, u nás neokoukané tváře. Program tvoříme dle vlastního uvážení tak, abychom věřili, že uspokojíme co nejvíce návštěvníků a vytvoříme tak zábavu pro co nejširší publikum.
Na jaké hudební hosty se můžeme těšit v druhé půlce července a v srpnu?
Například na kapely Wohnout, Poletíme?, Prago Union, RedZed, Annu K. a další.
Na co se nejvíc těšíte vy sám?
Já si něco najdu na každém koncertu, ale nejvíce se asi těším na Prago Union. Mám rád jejich hudbu i kluky jako takové. Vždy je to velmi příjemný den. No a potom je pro mne třešnička na dortu Pokáč na Velkém nádvoří, i když ten teda není na Letním kině (smích).
