Diskriminace na pracovním trhu kvůli vyššímu věku je v české společnosti hlouběji zakořeněná než genderová nerovnost, o které se mluví mnohem častěji. Se stářím pracujeme jako se strašákem, bojíme se ho, je to něco, co si ani nechceme připustit, uvedla socioložka Národního institutu SYRI a Masarykovy univerzity v Brně Lucie Vidovićová. Myšlení české společnosti se podle ní ještě může změnit, téma je aktuální například i vzhledem k důchodové reformě.

Společnost pracuje v modelu tří krabic

Česká společnost podle vědkyně pracuje v modelu tří krabic. „Podle něj se v mládí vzděláváme, pak pracujeme a následně bychom měli odpočívat. Tento model je ale chybný, protože postrádáme úvahy o postupném odcházení do penze. Můžeme také trh práce na chvíli opustit a věnovat se třeba pečovatelským povinnostem a dalšímu vzdělávání klidně v šedesáti a potom se do práce vrátit v jiné pozici. To by nemělo by to být vlastně nic divného,“ uvedla Vidovićová.

Lidé starší 50 let hledají hůř práci

Téma stárnutí je nyní vysoce aktuální vzhledem k důchodové reformě. Dochází tak například k paradoxní situaci, kdy je sice jasné, že odchod do důchodu se bude dál posouvat, ovšem lidé starší 50 let hledají práci poměrně obtížně. „Když kolem padesátky vypadnete z trhu práce, tak je to velký stres. To je podle mne věc, kterou můžeme ještě změnit,“ řekla vědkyně.

Po vyhazovu marně hledá ještě druhou práci

Její slova potvrzuje třiapadesátiletý muž z Blanenska, který chtěl zůstat v anonymitě. „V životě bych neřekl, že budu mít po padesátce problém sehnat práci ve státní správě, i když jsem tam pracoval asi deset let. Pak se ale změnilo vedení radnice, přišel vyhazov, nové hůř placené místo u soukromníka a od té doby hledám ještě druhou práci, abych vůbec uživil rodinu. Několikrát se přitom už stalo, že mi při pracovním pohovoru naznačili, že raději vezmou třicátníka. Nestojí totiž o zkušeného člověka, ale o zaměstnance, kterého si vychovají k obrazu svému,“ postěžoval si zpravodajskému portálu BRŇAN padesátník.

Diskriminace kvůli věku

Vědci to označují jako ageismus. Zjednodušeně jde o proces stereotypizování a diskriminace jednotlivců či skupiny lidí kvůli jejich věku. Podle socioložky je ale problém ještě širší. „V podstatě vyvěrá z fascinace věkem, kterým jsme až svazováni. Jsme v zajetí škatulkování, položku s věkem nemůžeme vynechat v žádném formuláři, pro systém je to důležité číslo. Celkově jde o fenomén, kterému teprve přicházíme na kobylku,“ řekla Vidovićová.

Nemá smysl si ošklivit stárnutí, říká vědkyně

K pochopení problému si stačí uvědomit, že proces stárnutí začíná už narozením a je každodenní. A podle vědkyně nemá smysl se před ním snažit skrývat, o což se společnost paradoxně snaží. „Pokud se tomu postavíme čelem, tak nemá smysl si stárnutí ošklivit. Je lepší se na to těšit a udělat si nějaké plány, rozfázovat si život. Jako společnost bychom měli otevřít perspektivu, že toto období života můžeme naplnit i řadou radostí,“ uvedla vědkyně.

Diskuze o penzích je šancí na vyrovnání se s problémem

Podle které je aktuální diskuze o důchodové reformě jednou z příležitostí, jak se s tématem vyrovnat. „Je to velká příležitost k tomu, abychom se začali více mezigeneračně setkávat a vzájemně se učit tomu, co to znamená být člověk určitého věku,“ dodala Vidovićová.