Doufám, že nás čeká normální klidnější rok, přeje si jihomoravský hejtman

Ve funkci hejtmana Jihomoravského kraje je Jan Grolich od listopadu 2020. Musel se poprat s covidem, tornádem i důsledky války na Ukrajině. V politice se však objevil už mnohem dřív, mj. byl starostou obce Velatice. Při krajských volbách se v roce 2020 stal třetím nejvíce kroužkovaným politikem v zemi. Vystudoval práva a má blízko k humoru i k lidem.

Jste velmi aktivní na sociálních sítích – stíháte všechno sám? Nedávno jste hledal i stážistu…

Nebylo to jen o stíhání. Facebook si spravuji sám jen částečně, mám k ruce i kolegu, který na stránky vkládá určitý obsah. Šlo nám ale hlavně o to, abychom sociální sítě dělali ještě lépe – hlavně instagram. Na mou výzvu se ozvalo několik lidí, převážně mladé ženy. Jednu z nich jsme vybrali, už s ní začali spolupracovat a jsme spokojení.

Jak je podle vás u politika důležitá aktivita právě na sociálních sítích?

U politiků je velmi důležité, aby se potkávali s lidmi, a sociální sítě umožňují, aby byli v kontaktu s lidmi v online světě, protože na mobilu jsme dnes všichni. Není v silách politika, aby objel všechna města osobně a podal si s každým ruku. Proto je důležité, jak reaguje na sociálních sítích. Sociální sítě jsou další svět, kde politik nesmí chybět, vždyť v něm komunikujeme i s rodinou i přáteli. Když odkážu na blížící se prezidentské volby, jedním z důkazů, že mají sociální sítě velký vliv, je kampaň paní Danuše Nerudové. Řekl bych, že právě na sociálních sítích je tým paní Nerudové hodně aktivní a nese to velmi dobré výsledky. Dnes je to pro politika nutnost.

Do jaké míry je podle vás online komunikace podobná realitě? Nesklízíte tam víc „hejtů“ než v reálu?

Osobní setkání je nenahraditelné a já jsem vždycky rád, když mohu někam vyjet a bavit se s lidmi tváří v tvář. Za dva roky, co působím jako hejtman, jsem se osobně s výtkami setkal jen v jednotkách případů, jinak mám reakce vesměs pozitivní. Pokud jde o sociální sítě, stihnete toho nepoměrně víc. I tam negativních komentářů zaznamenávám naprosté minimum. Pokud se objeví negativní komentář tam, dostali jsme se do stádia, že než stihnu zareagovat, už většinou kritikům situaci vysvětlí lidé, kteří mne online sledují a podporují, dřív než já. To mne potěšilo. Než si sám negativní komentář přečtu, často je na něj už i odpovězeno.

Jak vznikla vaše rubrika Jinej podcast?

Když chce člověk dělat podcasty, chce to řád a jasná pravidla. My si hned na počátku řekli, že podcast budeme točit jednou týdně, proto jsme zvolili formu, která nevyžaduje nějakou extrémní přípravu. Vše i s kontrolou technického zařízení máme hotové maximálně do půlhodiny. S kolegou si zkrátka po obědě místo kafe dáme na uši sluchátka a do klopy mikrofon a natočíme podcast. Jde o povídání bez velké přípravy, aby vše nezabralo moc času.

Vybíráte si témata dopředu?

Plán nemáme, většinou se rozhodujeme až v daném týdnu podle toho, co se aktuálně děje. Snažíme se nabídnout na dané téma nějaký originální pohled. Ale zjistili jsme, že nejznámější podcasty, které sledujeme, se na dané téma baví úplně stejně a s podobným názorem. Vycházejí v úterý nebo ve středu, což jsou dny, kdy my natáčíme. Pak zjistíme, že jsme si naivně mysleli, jak jsme byli originální. Proto také zařazujeme i věci, které jsou víc osobní nebo spjaté se mnou, což v jiných podcastech neuslyšíte.

Pomohlo vám jako politikovi, že jste měl už dříve zkušenosti s vystupováním před lidmi jako stand-up komik?

Vystupování na veřejnosti a před kamerou je součástí politické práce. Určitě je lepší, když člověk, který se stane veřejně činným politikem, nějakou průpravu má. Je to určitě výhoda, ale rozhodně to neznamená, že bych neměl nikdy trému. Když jsem absolvoval velké předvolební debaty, určitě se u mne tréma i určitá nervozita dostavily. Nicméně stand-upy pro mne určitě znamenaly dobrou školu. Hodně jsem dělal také improvizační divadlo, takže i odtud se mi hodí, že umím pohotově reagovat. Právě improvizace mi pomohla také v tom, že dokážu zahodit první myšlenku, která mne napadne, a poskytnout originálnější vyjádření.

Jste v polovině volebního období a máte za sebou poměrně nabité dva roky: covid, tornádo, uprchlická krize. Bral byste, kdyby tyto věci přicházely v jiném pořadí, abyste na ně byl dostatečně připraven?

To se velmi těžko hodnotí. Často se mne lidé ptají, jestli bych do toho šel, kdybych věděl, co všechno přijde, ale na to se nedá odpovědět. Stejně tak se těžce posuzuje moje role v rámci krizových štábů, ať zasedali na jakékoliv téma. Mohu třeba zmínit, jakou jsem dostal zpětnou vazbu od lidí, kteří zasedali v covidovém krizovém štábu, protože ten fungoval opravdu velmi dlouhou dobu. Sami mi říkali, že viděli posun od toho, kdy jsem tam seděl poprvé. Najednou máte řídit šéfa hasičů, policistů, záchranky, ředitele nemocnic – předsedat takovým kapacitám je opravdu hodně složité. Tam byl údajně po půlroce znatelně vidět posun v mém jednání. Sám nedokážu vyhodnotit, jestli jednám jinak, nicméně je pravda, že různých zasedání či řízení pracovních skupin jsem už zažil tolik, že to nejspíš lépe „odsýpá“. Asi jsem už v jednáních důraznější a nebojím se v uvozovkách bouchnout do stolu, aby výrazně zazněl názor hejtmana a věci se trošku rychleji hnuly.

Co se podle vás nejvíc povedlo v souvislosti s uprchlickou krizí?

Jsem moc rád, jak celá Česká republika v prvních dnech vypuknutí války na Ukrajině k situaci přistoupila. Bylo opravdu unikátní, s jakou rychlostí se podařilo v republice vybudovat asistenční centra. Je dost možné, že právě i kvůli zkušenostem s tornádem jsme v Jihomoravském kraji patřili mezi ty, kteří plánovali ve větším a nemuseli se stěhovat z menších prostor jinam. Hned jsme šli na BVV. Sice jsme otevřeli o den později než třeba v Praze, ale pak jsme byli schopni velký příliv příchozích Ukrajinců zvládnout. V době, kdy situace nejvíc kulminovala, na místě přespávala i pětistovka lidí, což netrvalo naštěstí dlouho. Možná právě předchozí zkušenosti nám prospěly a my věděli, jak se na celou situaci připravit. Věřím, že to bylo dobré rozhodnutí. Po zajištění asistenčního centra jsme ještě jeli pro rady a tipy do Berlína, kde měli zkušenosti z minulé uprchlické krize, a zjistili jsme, že vše, co nám doporučili, abychom dělali, jsme v kraji už dávno realizovali. Zvládali jsme i administrativu a měli jsme přehled, kolik lidí k nám denně přicházelo, což byl pro Berlín sen.

Jak kraj pomáhá Ukrajincům dnes?

Náš hlavní úkol zůstává stále v oblasti ubytování. Formálně stále provozujeme a máme na starosti asistenční centra, ale tam už je systém zaběhnutý, takže není potřeba nic zásadního řešit. Stále ovšem ubytováváme a potřebujeme mít nějaké ubytovací kapacity v záloze, čemuž se soustavně věnujeme. To je ten největší úkol, který nám zůstává i do budoucna. Vzhledem k tomu, že v Jihomoravském kraji máme velmi dobře fungující centrum pro cizince, vyčlenili jsme jeho část právě pro Ukrajinu, aby měli svůj budget a byli více samostatní. Spoustu koordinace, práce a aktivit zajišťuje právě toto oddělení. Ukrajinci se na ně mohou obracet i v případě hledání zaměstnání. Fungují jako informační středisko a dělají svou práci opravdu dobře.

Co bylo podle vás v roce 2022 pro Jihomoravský kraj nejzásadnější?

Největší výzvou byla jednoznačně uprchlická vlna. Mám pocit, že jsme ji zvládli opravdu dobře a že naši krizoví pracovníci i celý tým velmi dobře spolupracovali i s hasiči, policisty a dalšími složkami, což není pro každý kraj typické. Určitě jsme opravili kus silnice nebo nějakou budovu, ale to jsou investiční věci naprosto nesrovnatelné s tímto úkolem, který se před námi zčista jasna objevil. Toto jsme nemohli plánovat.

Kraj rovněž oslavil 1200 let od první písemné zmínky o Moravanech. Čí to byl nápad a co se v této souvislosti nejvíc povedlo?

S tímto nápadem přišel náš vedoucí odboru kultury. My jsme postupně oslovovali všechny kraje, které spadaly na území historické Moravy, ale ty se do oslav nijak nezapojily. Nám nakonec udělaly největší radost aktivity, které byly původně vedlejší, než ty hlavní plánované. Velký úspěch mělo nejen na sociálních sítích shrnující grafické video, které ukázalo největší osobnosti a události z historie Moravy. Na to jsme zaznamenali skvělou odezvu. Ve spolupráci s panem Žufánkem jsme pak udělali limitovanou edici jeho slivovice. Vznikla unikátní dvanáctiletá slivovice a v rámci debat se zrodil nápad udělat v této edici ještě limitovanějších dvanáct kusů podepsaných dvanácti osobnostmi Moravy. To se také stalo a 12. 12. 2022 ve 12 hodin byla vyhlášená dražba ve spolupráci s Nadačním fondem Emil. Výtěžek z akce 63 700 Kč poslouží na bohulibý účel – částka poputuje k malému Mikuláškovi, který potřebuje speciální ortézy, které by ho mohly postavit z vozíku na nohy. Když se to povede, bude to naprosto skvělý příběh.

Kraj se v závěru roku 2022 připojil i k boji proti domácímu násilí – o co se prakticky jedná?

Podepsali jsme memorandum ve spolupráci se společností IKEA, která celý projekt financuje, a asociace neziskovek Ne násilí, která se tématu věnuje. Ta by také měla přijít s podněty a konkrétním poukázáním na věci, které jsou potřeba. Šlo o první výkop a teď se chystá kulatý stůl. Pro ženy s dětmi jsou potřeba např. byty, kam by se ohrožené ženy s dětmi mohly na nějakou dobu uchýlit. My chceme zanalyzovat, v jaké lokalitě, IKEA by pak tyto byty mohla vybavit nábytkem. Hledáme symbiózu a momentálně zjišťujeme, jaké jsou největší potřeby v souvislosti s touto problematikou. My jsme se po Středočeském kraji připojili k této aktivitě jako druzí a věřím, že budou následovat i další kraje.

Nechcete zmínit nějaký další pozitivní projekt, který vás v roce 2023 čeká?

V lokalitě Pasohlávky se dlouhodobě plánuje speciální rehabilitační centrum a teď to vypadá, že po novém roce bychom mohli podat žádost o dotaci a získat zajímavé peníze od ministerstva zdravotnictví. Věřím, že dotáhneme všechny kroky, abychom na dotaci dosáhli. Jde o unikátní věc. Podobná centra jsou v ČR jen dvě – Hrabyně a Kladruby – a v našem regionu žádné takové nefunguje. Pomáhalo by lidem s následky po úrazech páteře a míchy a po těžkých operacích. Pokud získáme finance od ministerstva, v polovině roku můžeme už celou akci rozjet prvním kopnutím do země.

Jako hejtman jste v půlce cesty – lze říci, jestli plánujete v politice pokračovat a případně i na vyšší úrovni?

Zatím počítám s tím, že budu za dva roky post hejtmana obhajovat. Ale v politice se může stát úplně všechno, tak nechci říct, že se nestane, že bych mířil výš, i když si myslím, že bych se nenechal zlomit. Rád bych pokračoval v práci na kraji. Nic jiného neplánuji.

Na co se nejvíc těšíte do roku 2023? Co byste přál kraji a co si přejete vy sám?

V prosinci jsme schvalovali rozpočet a víme, do čeho jdeme. Jsem rád, že nový rok začínáme v černých číslech a nic jsme nemuseli seškrtávat, tak doufám, že nám to vydrží. Doufám, že nás čeká normální klidnější rok bez nečekaných situací. Myslím, že si to zaslouží celý kraj. Pokud jde o mne, možná to vyzní sobecky, ale přál bych si víc času na rodinu. To je celé.