Objev éterové anestezie navždy změnil medicínu. Možnost bezbolestného vedení operace se z amerického Bostonu šířila na tehdejší poměry ohromnou rychlostí, a tak už 4. února roku 1847 mohla být revoluční metoda použita i v Česku. Vůbec poprvé ji na území tehdejšího Rakouska-Uherska vyzkoušel lékař Augustus Göttinger. Ten před 177 lety za užití éteru úspěšně amputoval v dnešní Fakultní nemocnici u svaté Anny v Brně paži, sdělil zpravodajskému portálu BRŇAN mluvčí nemocnice Jiří Erlebach.

Hranice mezi životem a smrtí byla tenká

„Z dnešního pohledu měl éter k dokonalosti daleko, hranice mezi žádoucí hloubkou narkózy a smrtí byla velmi tenká a už z roku 1847 je popsáno první fatální použití této metody,“ upřesnil vedoucí lékař anestezie Anesteziologicko-resuscitační kliniky svatoanenské nemocnice Miloš Chobola.

Amputace trvala několik minut

Při aplikaci éteru docházelo k postupnému útlumu centrálního nervového systému, přičemž při předávkování mohlo snadno dojít k selhání srdce a dýchání. V případě pacientky Anny Dlouhé – hlavní aktérky brněnské éterové premiéry – však naštěstí všechno dobře dopadlo. Po amputaci si údajně pochvalovala, že během výkonu, který trval pouhých pár minut, vůbec nic necítila. „Vzhledem k nestálosti éterové anestezie byla rychlost jedinou šancí k tomu, aby pacienti přežili,“ uvedl Chobola.

Monitory pomáhají anestezii vybalancovat

Dnes již mají anesteziologové k dispozici metody mnohem bezpečnější, šetrnější, a především lépe korigovatelné. Anestezie se už nepodává pouze inhalačně, jako tomu bylo v případě éteru, ale vpravují se při ní léky do žíly. Anesteziologové přitom používají různé kombinace, kterými nejen zablokují bolest, ale zabrání i nežádoucím účinkům. „V dnešní době máme kromě účinných látek a metod k dispozici také celou řadu monitorovacích pomůcek, které nám umožňují anestezii vybalancovat tak, aby nebyla příliš mělká a nedošlo u pacienta k nepříjemným vjemům, ale zároveň ani příliš hluboká,“ vysvětlil anesteziolog.

Dříve si pacienti stěžovali na nevolnost po operaci

I když narkóza ušetřila miliony lidí nesnesitelného utrpení, s jejím rozšířením a úspěšným využíváním vyvstaly nové problémy, které by se v minulosti považovaly za marginální. U pacientů se sice velmi dobře podařilo potlačit bolesti a traumatizující vzpomínky na chirurgické sály, ale lidé si stěžovali na pooperační nevolnosti. Ty nepředstavovaly pouze diskomfort pro nemocné, ale mnohdy vedly i ke zhoršení operačních výsledků.

Náchylnější k potížím jsou mladé nekuřačky

„Dnes těmto stavům umíme účinně zabránit, ať už samotnou multimodální analgezií nebo podáním preventivních léků,“ řekl lékař. Podle něj jsou náchylnější k pooperační nauzee mladé nekuřačky. „Vliv na pooperační stav má dokonce také to, jestli se člověku dělá špatně například na kolotočích,“ doplnil Chobola. Při vhodné péči ale i u této rizikové skupiny můžou hodiny po operaci proběhnout bez problémů.

Jak vypadá probuzení z anestezie

„U většiny pacientů tento moment pohltí amnézie a jejich první vzpomínky jsou až z pooperačního pokoje. Obvykle ale platí, že v jaké náladě člověk usnul, tak se i probudí,“ dodal anesteziolog. Pro většinu svých pacientů tak zůstává neviditelný. „Když si mě nepamatují, mám z toho největší radost. Je to známka dobře odvedené práce,“ usmál se lékař.