Letos získal půlhektarový pozemek, který začal pomalu upravovat, aby na něm rostl čaj tak, jak si představuje on. Zároveň chce na místě udělat menší zázemí pro turisty, kterých míří z České republiky do Gruzie, především do hor, poměrně velké množství. Sdílenou zahradu podpořila i Česká rozvojová agentura, letos v ní sklidil prvních sedm kilogramů čaje. Za tři až čtyři roky už by chtěl sklízet 300 kilogramů, což znamená obrat kolem 450.000 korun a ekonomickou soběstačnost.

"Nejdříve jsem měl čaj jako koníček. Začal jsem ho dovážet, i když obchodního ducha jsem úplně neměl. Ale doktorát sociologie jsem nedodělal a čaj mi zůstal. Postupně jsem se poznával s producenty, trávil tam víc a víc času. A když jsem šel jednou na trek, začalo mě bolet koleno a letenku jsem měl až za deset dnů. Tak jsem týden ležel u jedné rodiny," popsal Sič počátky, které ho ke Gruzii stále víc připoutávaly. Když už tam byl šestkrát za rok, začal toužit po zázemí, které nakonec získal v Kvenobani. "Nejdříve jsem chtěl malou zahrádku, třeba dvouarovou, ale takový malý pozemek nechtěl ze svého nikdo vydělit. Nakonec jsem našel takový, na němž bylo nutné vyplatit exekuci, musel ho koupit někdo místní a na katastru je zaneseno, že jej mám pronajatý na 79 let," řekl Sič.

Původně měl poněkud romantickou představu, že si části zahrady pronajmou například čajovny, ale čím více jich obcházel, tím menší zájem byl. Nakonec se mu podařilo zahradu rozparcelovat, aby se nájemci o své části starali. Při letošních návštěvách ho čekala především kultivace desítky let rostoucích čajovníků zasazených v 50. letech minulého století.

"Gruzínci obvykle sklízejí jednou za rok v květnu. Jsou trochu líní se starat. Zahrada leží v subtropickém pásu, kde hodně prší a je teplo, takže veškerý plevel je v dalším období tak velký, že se přes něj k čajovníkům nelze pořádně dostat. Zmizí až přes zimu," řekl Sič. Proto například do řádků mezi čajovníky pustil kozu, aby plevel spásala. "Pro místní to byl šok. Mají desetiletí zažité postupy, které se jim nechce měnit. Taky se strašně divili, když jsem v září sel sóju a fazole, že mi do zimy nevzejdou. Ale použil jsem je jako zelené hnojivo místo anorganického," řekl Sič. Sám plánuje sklízet průběžně od května do září.

Zahrada pro něj není jen prostředek k pěstování čaje, ale kus země, o který chce do budoucna pečovat. "Mohl bych čajovníky nahustit, ale vznikla by monokultura, která nesvědčí biodiverzitě, takže chci vysadit i stromy, které budou později stínit," řekl Sič.

Zázemí pro turisty, které by mělo u zahrady vzniknout, nazývá nomádským koutkem. Mělo by umožnit krátkodobé turistické ubytování a sloužit jako výchozí bod k trekům do hor či výletům k nepříliš vzdálenému Černému moři. Zatímco se správou turistického zázemí by měl pomáhat dlouhodobě někdo z místních, na zahradě by měl být pořád někdo z českých nájemců. "Je to jednodušší na organizaci," uvedl Sič, který se chce pustit do dalšího čajového dobrodružného podniku například v africké Ugandě.