Vystudoval filozofii a estetiku, ale věnuje se převážně environmentální filozofii a etice. Od roku 2004 působí Bohuslav Binka na Katedře environmentálních studií Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity a od roku 2012 do roku 2019 byl vedoucím této katedry. Zajímá ho životní prostředí i sociologický pohled na tuto problematiku. Tvoří součást týmu, která v Brně pořádá nejstarší mezinárodní filmový festival s tematikou životního prostředí v Evropě – EKOFILM. Povídali jsme si nejen o postoji Čechů k ochraně přírody, ale i o blížícím se 48. ročníku EKOFILMu.

Jak se změnil postoj k ochraně přírody v České republice za posledních padesát let? A jakou roli v tom sehrává i nový obor – environmentální studia, který existuje bezmála čtvrt století?

Došlo k zásadní změně v pohledu na životní prostředí. Rozdílů je celá řada. Hned jako první mne napadá, že představa, jak lidi vzdělávat a vést k šetrnějšímu vztahu k přírodě v 70. letech hodně sázela na to, že chybí informace, což tehdy mohla být i pravda. Mysleli jsme si, že lidem stačí říct: Pozor, je nějaký problém! – a to samotné povede ke změně našeho chování. Osmdesátá a devadesátá léta přinesla v tomto směru velký pokrok, neboť došlo k uvědomění, že toto není cesta, jak lidi ke změnám přivést. Samotná informace nestačí, je potřeba pracovat také s nějakým emočním sdělením a opatrně vážit rizika, zda třeba stojí za to některými informacemi až zastrašovat, protože tato varianta působí omezeně a situaci spíš komplikuje. Dnes víme, jaké jsou bariéry a benefity v tom, jak sdělovat důležité informace o stavu životního prostředí, a také víme, jakým způsobem motivovat lidi, aby pro něj něco dělali.

Výrazně zesílila také zpětná vazba, týkající se skutečnosti, že neomezený ekonomický růst přírodě neprospívá a že není možné si brát vše, co chceme. Příroda nám nebude vždy k dispozici a není pravda, že ji nemůžeme ohrozit. Tento předpoklad padl. Některá z environmentálních témat, která řešíme, jsou zdviženým prstem, abychom si uvědomili, že tomu tak opravdu není.

Jak se mění pohled generací na tuto změnu?

Z posledních výzkumů vyplývá, že je rozdíl u žen a mužů. K přírodu respektujícímu postoji a hodnotám mají o něco blíže ženy. Svou roli hraje také vzdělání a bližší vztah k tématu mají vysokoškoláci. U generací je to komplikovanější. Mladí lidé mezi čtrnácti až pětadvaceti lety vnímají přírodu jako hodnotu velice silně. Naopak u lidí mezi pětačtyřiceti až padesáti lety je to horší. Ovšem se zvyšujícím se věkem, u lidí kolem pětašedesáti až sedmdesáti, zase vztah k přírodě zesiluje. Od určitého věku prostě platí, že čím jsme starší, tím více hodnotu přírody vnímáme. Pokud bych to zobecnil, sociologicky platí, že k ochraně přírody je spíš skeptický padesátiletý muž s technickým vzděláním, naopak pětašedesátiletá dáma má k přírodě blíž. Komplikovanější je to u středního věku. Mladí potřebu ochrany vnímají velmi intenzivně a ke stáří se stav zase zlepšuje.

Jak si konkrétně ve vztahu k životnímu prostředí vedou Češi?

Naprostá většina české veřejnosti přírodu jako hodnotu vnímá. Dělí se ovšem na dva proudy. Skupina, pro kterou příroda přestavuje skutečně významnou roli, je v menšině. Druhá část populace, což je většina české společnosti, nepociťuje přírodu jako hodnotu tak zásadně. Ochranu přírody však bereme vážně a vnímáme ji jako důležité téma. V posledních deseti letech se hodně změnil postoj, týkající se závažnosti klimatické změny. Dřív jsme byli víc skeptičtí, ale dnes většina lidí ví, kromě skutečně marginální skupiny, že tento problém opravdu existuje a velmi intenzivně ho vnímá. Uvědomujeme si, že je potřeba s tímto stavem něco dělat. Už trošku jinak jsme na tom s ochotou, jak tuto situaci řešit. Skupina „světle zelených“, to jsou ti, pro které příroda představuje hodnotu, ale ne zcela zásadní, je ochotna třídit odpad a částečně je schopna změnit své chování, ale na nějaké výraznější omezení nepřistoupí, má své limity. Tudíž u nás existuje rozdíl mezi vnímáním tohoto problému a jeho potřebou ho zásadně řešit.

Je EKOFILM jednou z možností, jak veřejnost se stavem planety obeznámit?

Letošní ročník jsme pojali tak, že chceme oslovit jak jádrové environmentalisty, kterým na životním prostředí zásadně záleží a stav planety je tíží, tak i širokou veřejnost, pro niž příroda představuje hodnotu a chtěli by vidět nějaký zajímavý film, přibližující krásu přírody. Namátkou můžeme nabídnout scenérie z české přírody, ale i nádhernou přírodu na Slovensku nebo v Norsku. Kromě ožehavých témat publiku zkrátka poskytneme zážitky prostřednictvím dokumentů z nedotčené přírody.

Co je ústředním tématem? Která část snímků se zaměří na palčivé problémy?

Půjde o filmy zaměřené na hlavní téma letošního ročníku, což je klimatická změna. Ta bude i hlavním bodem doprovodného programu. Závažnější problematiku přiblíží zejména sekce Středoevropské filmy. Škála snímků je velmi široká – kromě delších dokumentů máme i sekci Krátké filmy, kdy může divák absolvovat pásmo kratších titulů. Festival potrvá od 12. do 15. října a promítat se bude  na dvou místech – v Univerzitním kině Scala a v sále Společenského centra úřadu městské části Brno-střed.

Samostatnou sekci tvoří Středoevropská soutěž, která poukazuje nejen na lokální problematiku. Uvidíme, jaké problémy v souvislosti s ohroženou přírodou řeší lidé na jiných kontinentech?

Letos se přihlásilo hodně filmů z Evropy a velké zastoupení má Německo i Česká republika, ovšem promítáme skutečně filmy z celého světa. A jestli jsou filmy mimo Evropu v něčem odlišné? Ano. Na různorodá témata narážíme v Africe nebo v jihovýchodní Asii. Jde o problematiku ještě tíživější – kde se řeší např. úbytek slonů nebo nosorožců.

EKOFILM je mezinárodní filmový festival, který se pořádá v Brně. Do jaké míry jím ožije i samotné město?

Začínáme ve středu 12. října. Už v 16 hodin máme na Fakultě sociálních studií zahajující přednášku o klimatu, které se zúčastní řada osobností, jež se problematikou zabývá. Snažíme se, aby přišel i nový ministr životního prostředí Petr Hladík. Na náměstí Svobody se pak v 19 hodin uskuteční vystoupení skupiny Zrní, které festival oficiálně odstartuje, a nepochybuji, že tím pádem dá festival Brnu o sobě dostatečně vědět. Zároveň bude na náměstí Svobody po celou dobu festivalu fungovat EKODÓM, kde chystají přenášky, workshopy a zážitkové programy. Kdo by nechtěl na film, může navštívit besedy v EKODÓMu, ve foyeru Scaly nebo na půdě Masarykovy univerzity.

Chystáte také Rodinný den…

Ano, uskuteční se v závěrečný den festivalu – v sobotu. Nabídne program pro děti, ale i dospělí si přijdou na své. V pojízdné dílně Polybus čekají na malé i velké různé workshopy, rodiče by mohl zajímat kurz Jak na kvašení nebo beseda s názvem Jak se připravit na klimatické extrémy. Od 16 hodin pak promítneme ve Scale vítězné snímky letošního ročníku.

Do jaké míry se na festivalu podílí studenti Katedry environmentálních studií, která je spolupořadatelem EKOFILMU?

Studenti pomáhají i s předvýběrem filmů, protože se jich vždy přihlásí velké množství. Letos jich bylo přes dvě stě, o něco víc než loni. Před porotu se pak dostává třicet titulů. Ovšem existují i mimosoutěžní sekce, takže celkem jich je k vidění kolem čtyřicítky. Stejně tak se studenti podílejí na organizaci festivalu. Fungují jako uvaděči na besedách, ale i jako jejich účastníci.

Má EKOFILM i své dozvuky?

Určitě. Máme Ozvěny EKOFILMU, které se konají v dalších městech. Po skončení festivalu v nich pořádají projekce soutěžních snímků různé organizace nebo přímo i města. Děje se tak např. v Krásné Lípě, Plzni nebo v Praze.

Je šance vidět filmy z festivalu ještě někde jinde?

V programu mimo soutěž figurují i snímky, které se objeví v běžné distribuci. Například máme v nabídce film, který líčí katastrofu v Karibiku v souvislosti s ropnou věží. Naším mediálním partnerem, a to jsme velice rádi, je pak Česká televize, takže se některé filmy mohou objevit ve vysílání ČT nebo je ČT i jejich tvůrcem.