Neplánované divadelní prázdniny končí a herci už od pondělí 8. června mohou předstoupit před diváky, kterých může být maximálně 500. A právě v pondělí začíná léto na Biskupském dvoře, a to premiérou pohádky O statečném kováři v podání Městského divadla Brno, kterou zrežíroval Igor Ondříček a písně k ní napsal Petr Ulrych, jenž je autorem původní filmové hudby. „Hudba v pohádce vytváří atmosféru a umocňuje děj. Hudba Petra Ulrycha je krásná a nám na Moravě velmi blízká, protože v písních zní cimbál,“ vysvětluje herec a režisér Igor Ondříček.

Od poloviny března nemůžete na jeviště. Chybí vám diváci?

Diváci nám chybí moc. V tomto období, kdy byla divadla zavřená, jsme připravovali dvě inscenace. Dozkoušeli jsme Antonia a Kleopatru od Williama Shakespeara a teď už přes šest týdnů pracujeme na pohádce O statečném kováři. Je to vlastně velmi zvláštní, protože naší práci pořád chybí ten vrchol, tedy setkání s diváky. Chybí nám tedy především to, v čem má naše práce smysl. Když vidíte, že má nějaký dopad, že představením lidem uděláte radost nebo v hledišti vidíte, že někoho dojmete a zapláče si. S kovářem se na Biskupský dvůr moc těšíme.

Měli herci tu správnou motivaci a energii při zkoušení, když byla situace ohledně začátku hraní tak nejistá?

Je to trochu zvláštní. Ze začátku zkoušení jsme si říkali, proč to vlastně všechno děláme a jestli to má smysl. Pak vás ta práce začne hrozně moc bavit a všichni se do toho ponoří. Když už uvěříte, že se konečně začne venku hrát, opět je to nejisté a týden před naplánovaným zahájením hraní na Biskupském dvoře se řešilo, že možná nic nebude. Pocity jsou to zvláštní, ale motivaci máme a baví nás to. Zažili jsme i spoustu legrace, protože zkoušet pohádku je moc fajn. Myslíte na to, aby se dětem líbila. Samozřejmě při zkouškách vznikne spousta veselých situací, takže jsme si to dost užívali. Herci poměrně rychle uměli text i písně zpaměti, takže už jsme si mohli pohrávat s detaily různých situací. Teď už musíme jen čekat na odezvu od diváků.

Jak jste využil čas, kdy se nehrálo?

Asi týden jsem byl doma, začal přemýšlet o životě, spal a tloustl, tak jsem si řekl, že takhle to nejde. Vyjel jsem na chalupu, kde se člověk odreagoval a probíhal tam normální život. Čas jsme samozřejmě využili k přípravám na premiéru pohádky. Dostali jsme spoustu materiálů a hudby od Petra Ulrycha, vším jsme se museli probrat, lépe jsme se mohli jako tvůrčí tým připravit na zkoušky. O to lépe to potom jde, když přesně víte, co po hercích chcete. S dramaturgy Klárkou Latzkovou a Honzou Šotkovským jsme se potkávali a vše si upřesňovali. Takže nám tato situace vlastně dala velkorysý čas na přípravu.

Když se zavřela divadla, od některých kritiků se ozývalo, že umělci nic nedělají a měli by nastoupit do jiné práce. Jak jste tuto debatu vnímal?

K tomu bych řekl, že jsme se rozhodně neflákali. Spousta mých kolegů vzala auta o třeba rozváželi seniorům obědy. Lidí, kteří nemohli vykonávat svoji práci, bylo hodně. My jsme za tu situaci nemohli, k naší práci potřebujeme diváky. Když potom čtete některé komentáře, až se vám chce brečet. Na druhou stranu jsme zaznamenali i obrovskou podporu od divadelních fanoušků, kteří nám psali, že nám drží palce a těší se na nás. Vždycky se najde někdo, kdo bude nadávat. Spousta kolegů, kteří jsou na volné noze, samozřejmě šla pracovat jinam, protože byli bez příjmů.

Jak jste řekl, čas, kdy jste nehráli, jste využili pro přípravu letošní premiéry pro letní scénu na Biskupském dvoře. Jak jste pracovali s filmovou verzí pohádky O statečném kováři? Vycházeli jste přímo z jejího scénáře?

Ve filmové verzi jsou kouzla a zázraky, což se velmi těžko realizuje na jevišti. Můžu prozradit, že kouzel připravujeme dost, ale musíme být schopni je provést před diváky. Některé věci jsme museli přepsat a upravit. Vytvořili jsme si svůj sled scén. Kromě filmového scénáře jsme si přečetli také původní pohádku od Boženy Němcové. Petr Ulrych nám k tomu dopsal hudbu a texty písní.

Zasahovali jste nějak do příběhu, nebo bude stejný jako ve filmu?

Myslím si, že pro diváky bude příběh stejný. Pro nás je důležité dodržet, aby měl logiku. Obzvlášť důležité je to v pohádce, protože se na ni dívají děti a ty jsou největšími kritiky. Jakmile příběh nemá logiku, dítě na to okamžitě přijde. Člověk v sobě musí objevit dětský pohled a začít se na to dívat dětskýma očima, aby to děti pochopily, bavily se a taky se trochu bály. Pohádka je ze začátku veselá, a tak jsme se v ní oproti filmové verzi snažili najít i víc humoru. Myslím si, že zvláště u českých pohádek není špatné, když je v nich humor. Ale snažíme se, aby humor přešel skoro až v horor, kdy se kovář Mikeš dostane do podzemí Černého krále a tam dochází k finálnímu souboji dobra a zla. A samozřejmě víme, že dobro musí vyhrát.

Ve filmu je poměrně zásadní hudba. Bude to i ve vaší verzi pohádky?

Hudba Petra Ulrycha v pohádce vytváří atmosféru a umocňuje děj. Je tak krásná a nám na Moravě velmi blízká, protože v písních zní cimbál. Zásadní role hudby se určitě nevzdáme. Pohádka trvá přibližně hodinu a půl a hudba hraje asi hodinu a dvacet minut. Musím říct, že když jsem byl mladý, folklor se mi moc nelíbil, ale jak člověk stárne, přichází mu na chuť, protože to v nás je zkrátka zakořeněné.

Zazní ovšem i basová kytara. Jak ta se hodí k cimbálu?

I hudebně jsme se snažili vytvořit dva světy – svět dobra, tedy kovářů, a svět zla zastoupený Černým králem. Když se zjevuje Černý král, zazní varhany, basové kytary, zkrátka jiné nástroje, než které jsou použity ve světě kovářů. Samozřejmě nechybí ani housle a další lidové nástroje.

Prozraďte, jak bude vypadat scéna?

Když už je to o kovářích, kteří pořád něco kovají a jsou strážci ohně, a proto si jich lidé také velmi vážili, snažili jsme se na to navázat i na scéně, aby vypadala jako by byla celá ukovaná od kovářů. Podstatnou roli bude hrát i oheň. Jak víme, kovář Mikeš ohněm a slavnou větou: Hoř plamínku, plápolej, tupou sílu udolej, zlo zlikviduje.

Hru režírujete, ale také si v ní zahrajete…

Ano, tátu kováře, ale to je tak malá role, že jsem se do ní styděl někoho obsadit. Nás starších herců v divadle tolik není, tak mi přišlo trapné na dvě věty někoho obsazovat. Tak jsem si řekl, že to radši zahraju. Také jsme pohádku museli obsazovat proti inscenacím, které se měly hrát v divadle. I z praktických důvodů je to dobré, stejně bych tu byl a na představení dohlížel. Takhle si na začátku odehraju své tři věty a pak už se můžu dívat, jestli vše probíhá v pořádku.

V rámci přípravy na postavy kovářů jste dokonce navštívili i kovárnu.

Byli jsme se podívat u vynikajícího kováře Pavla Tasovského. Když na jevišti sem tam vezmeme do ruky kladivo, tak ať nevypadáme, že s tím neumíme. Mysleli jsme si, že se budeme dívat, jak se to dělá, ale dostali jsme koženou zástěru, rozžhavené železo a každý jsme si ukovali svůj první hřebík. Byl to nádherný zážitek, ale také jsme zjistili, že to není tak jednoduché. Ale je to práce, po které něco zůstane. Naše práce v divadle s večerem skončí a druhý den začínáme znovu.

Na co se před premiérou těšíte nejvíc?

Na to, že tady to hlediště na Biskupském dvoře uvidím plné a budou tam sedět šťastní diváci, pro které budeme hrát.