Studio Marta, studentské divadlo pod záštitou Janáčkovy akademie múzických umění, je v současné době nejen nepochybnou součástí brněnského kulturního vyžití, ale přesahuje i na mezinárodní úroveň. Scéna, jejíž brány opouští každoročně noví talenti, působí v Brně už od roku 1952 a od té doby prošla mnoha změnami. „Dnes můžou dělat všichni všechno,“ říká vedoucí divadla Jan Škubal.

Jak vlastně takové studentské divadlo funguje?

Do fungování našeho divadla se zapojují studenti posledního ročníku divadelní fakulty JAMU. Mají tak možnost vyzkoušet si chod a fungování klasického divadla. Na dramaturgii her pracují hlavně pedagogové, ale mohou se na ní podílet i studenti režie.

Co odlišného od ostatních divadel může Studio Marta divákům nabídnout?

Diváci u nás uvidí nové tváře, u kterých je možné, že se v budoucnu stanou hvězdami. Mají tedy šanci poznat herce od začátku jejich kariéry. Naší další výhodou je, že u nás působí mladí lidé, ztvárnění her je proto originální a neotřelé.

Vaší nejnovější premiérou bylo představení Šílený Herkules, o čem je?

Ve Studiu Marta jsme Šíleného Herkula uvedli jako druzí v Česku. Popsat děj představení je složité. Jde o náročnou inscenaci napsanou antickým filozofem a dramatikem Senecou s mnoha monology a básnickým jazykem.

Na podzim minulého roku jste uvedli čtyři nová představení. Vnímali jste u nich menší návštěvnost kvůli koronavirové pandemii?

Zatím jsme žádnou změnu nezaregistrovali. Na druhou stranu máme v divadle celkem malou kapacitu 80 míst a neodehráli jsme tolik repríz, od každého představení okolo tří nebo čtyř. Výjimkou byla představení Večer tříkrálový aneb Cokoli chcete, která hrajeme od července a uváděli jsem je i na zájezdu v zahraničí. Zájem diváků je dostatečný, chodí k nám zejména mladí studenti, ale uvidíme, jak to bude v následujících měsících.

Museli jste kvůli nemoci rušit nějaká představení?

Aktuálně se nám bohužel vyskytlo onemocnění v hereckém souboru, takže rušíme představení Šíleného Herkula v tomto a příštím týdnu.

Jaké novinky do budoucna chystáte?

Na únor připravujeme hru Lidé bez vlastností podle románu rakouského dramatika Roberta Musila. Jde o dramatizaci nedokončeného díla, ale zatím jsme pouze ve fázi zkoušení. Plány do budoucna se teď dělají velmi těžko. Pozoruji trend přesunu umění do online prostoru, ale myslím si, že u divadla je důležité udržet si kontakt s divákem, což je na internetu složité.

Do online prostoru se minulý rok přesunul i festival divadelních škol Setkání/Encouter organizovaný JAMU. Jak tomu bude letos?

Tento rok by se měl festival konat normálně. Snažíme se, aby naše škola na festivalu prezentovala tvorbou z našich řad, vybíráme proto hry režírované studenty. Minulý rok byl pro nás netradiční nejen formou festivalu, ale také tím, že jsme vybrali pedagogickou režii od Igora Dostála Hády – pokusy o minulost, která měla v našem divadle premiéru minulé září.

Jste třetím vedoucím divadla. Jak dlouho jej vedete a co vlastně taková práce obnáší?

V pozici vedoucího jsem už sedm let, ale předtím jsem v divadle pracoval na různých pozicích od technika po zvukaře. Zrovna prvního ledna jsem oslavil svoje třicáté výročí. (úsměv) Mezitím jsem na JAMU vystudoval obor Jevištní technologie. V divadle musíme koordinovat uměleckou činnost s činností technickou. Snažíme se převést vize studentů a pedagogů do reálného života. Vytváříme tedy zázemí, rekvizity, kostýmy, osvětlení, ozvučení…

Co se v průběhu třiceti let, kdy jste byl ve Studiu Marta, v divadle změnilo?

Podle mě je nejvíce viditelný rozdíl v přístupu diváků. Největší zájem o divadlo jsem vnímal v té zvláštní hektické době na začátku devadesátých let. Lidé byli ochotní přijímat nové věci a dívat se na divadlo jinak, protože umělci konečně mohli svobodně tvořit. Přijde mi, že společnost si nyní neuvědomuje, jak šílené byly dřívější podmínky. Dnes můžou dělat všichni všechno a nedochází jim, že by to tak nemuselo být.

Jaké je vaše oblíbené představení?

Moc hezky vzpomínám na představení Evžen Oněgin, které režíroval Martin Čičvák. Samozřejmě mám i jiné oblíbence. Z těch nejnovějších bych ale divákům doporučil hru Být i nebýt 11.21, která reaguje na dnešní dobu a bude se určitě líbit mladým lidem.