Jitka Svobodová žije pro svou rodinu a Rodinné centrum MaTáta. Je matkou čtyř dětí a nedávno získala ocenění Žena regionu, udělované ženám, jež se aktivně podílejí na veřejném životě, tvoří hodnoty a pomáhají ostatním. Za dobu jejího působení narostl v MaTátě počet kurzů, rodinné centrum se rozšířilo a vedle klubovny v Řečkovicích našlo své zázemí v Brně- severu. Na Dukelské třídě najdete svébytný prostor s hlavním sálem, klubovnou i zahrádku a dveře vždy otevřené.

Jak dlouho v centru působíte, patříte k zakladatelům?
Centrum jsem nezaložila a v jeho historii jsem pátý z předsedů. Začala jsem chodit do klubu dvojčat a vícerčat, než se mi narodila dvojčata, a parta maminek, kam jsem si přišla pro rady, byla natolik motivující, že jsem mezi ně chodila i nadále, když se děti narodily. Už je to přes jedenáct let. Postupně jsem se víc a víc zapojovala do běhu a chodu centra, spolupořádala akce, a když nastupovala Sabina Karásková do práce, tak jsem po ní převzala veslo. Tehdy už jsem vedla některé dny. Díky Sabině jsme dosáhli na dotace, proto nyní mohu působit v MaTátě jako manažerka, jinak bych už musela také někam nastoupit. A jelikož se centrum rozrostlo, už to není práce na pár hodin denně, ale na plný úvazek. Zaměstnává mnohem více lidí, jen na ně zatím nemáme peníze. Snad se to naučíme.

Vy sama jste iniciátorkou půjčovny šátků a nosítek…
To byl jeden z nápadů, jak rozšířit naši činnost. Když k nám přišla laktační poradkyně Míša Topinková, nastala situace, že maminky potřebovaly šátek nebo nosítko hned. A našetřit na něj trvá i dva měsíce, málokdo si může dovolit ho okamžitě koupit. Proto jsme přes prázdniny odložili stranou peníze z příměstských táborů a nakoupili první šátky a nosítka. V září 2014 jsme otevřeli půjčovnu se dvěma nosítky a pěti šátky a udělali velký Den otevřených dveří a zároveň křtili kalendář. Dnes máme 70 šátků a 65 nosítek, pořádáme kurzy, přednášky, osvětové akce a máme podpůrné skupinky. Může k nám někdo přijít a aktivně se zapojit, vyzkoušet si šátky a zapůjčit si, co mu bude vyhovovat. Skupinka brněnského nošení má dnes přes 5 tisíc členů. Na začátku nás bylo 30. Každý týden děláme srazy a jako MaTáta jsme si vzali skupinku pod patronát. Kavárna už nám byla malá, takže si pronajímáme tělocvičnu,  kam chodí padesát až sto rodin. Na místě jsou výrobci nebo tkadlenka, která opravuje šátky, a nosící komunita se tam může cítit příjemně. Snad se nám o nošení také podařilo rozšířit povědomí a není to jako na začátku, kdy nosícím maminkám lidé vytýkali, že se jejich dítko dusí, nebo maminkám s šátkem v tramvaji říkali, ať si sundají batoh. Protože ten „batoh“ má nožičky a spí (smích).

Které kurzy v MaTátě patří k těm nejfrekventovanějším?
Je to velmi různorodé. Vycházíme z toho, co rodiče chtějí a po čem touží. V poslední době se setkáváme s požadavky na kurzy, které se týkají zdravého stravování nebo bezlepkového či bezmléčného vaření, proto jsme se spojili s odborníky na danou problematiku. Začali jsme také pořádat kurzy barefootové obuvi a lidé si přijdou ušít boty na míru. Je velký problém najít vhodné boty na trhu, když má člověk nestandardní chodidla, stejný problém mají děti s velkým palcem. Bosonohé chození je zdravé a pro tělo určitě prospěšné a jde o jednu z našich dalších aktivit, kdy se zaměřujeme i na osvětu v této oblasti – od těhotenství až po seniorský věk. Boty jsme šili i s dámami, které pracují se stařečky v domově důchodců. Pojem „rodinné“ centrum v našem názvu hodně vyzdvihujeme, protože pořádáme i akce pro tatínky – nosícího tátu, dopravní hřiště. Jsme rádi, že jsou tatínci aktivní, podporují maminky, aby k nám mohly chodit, a také sami přijdou pomoci s vázáním, šátkováním, ale také s chystáním našich akcí. Jeden tatínek nám třeba peče bezlepkové perníčky, náš čas pak pomáhá šetřit hodný tatínek-programátor. Vždy rád slyší, že potřebujeme něco vylepšit. Jak říkáte, reagujete na poptávku.

Co stojí za zmínku z poslední doby?
Velmi důležité jsou kurzy první pomoci, které u nás vede zdravotní záchranářka. Její přístup je opravdu velmi aktivní – máme zapůjčenou dýchací pannu a dospělí i děti si mohou vyzkoušet dýchání i masáž. Rodiče také získají aktuální informace, jak reagovat na situace, do nichž nechceme, aby se dítě dostalo, ale pokud ano, je dobré se na ně připravit. Zajímavé jsou také aktivity, podporující rozvíjení vztahu rodiče a dítěte. Přednáší u nás Mirka Misáková, která učí zdravé hraní. Důležitá je také podpora rodičů, zajímajících se o domácí vzdělávání, což je poměrně specifická skupina, která u nás najde podporu.

Víte, čím jste si zasloužila nominaci na Ženu regionu?
Za nominaci musím poděkovat zakladatelce rodinných center Rut Kolínské, kterou jsem asi zaujala plamennou řečí, jaké mám báječné kolegyně a jaká jsme v našem centru skvělá parta, že si předáváme pomocnou ruku navzájem a pomoc posíláme dál. Proto naše centrum tak skvěle funguje. Pomoc je přijatý dar, který chcete vrátit, a my to děláme, protože nás to baví. To je asi důvod, proč paní Kolínská doporučila naší regionální manažerce, aby navrhla mne.

Co vám ocenění přineslo?
My jsme trošku „undergroundové“ centrum, protože u nás jsou děti stále s maminkami. Nedržíme se trendu odložit dítě někam jinam, aby maminka mohla něco v klidu dělat. Vztahy dětí a matek jsou velmi křehké a mít dítě s sebou dá matce klidu určitě mnohem víc. Proto ocenění vnímáme jako podporu, jsme rádi, že k nám lidé chodí, že to není marná činnost.Ocenění určitě naše centrum pomohlo zviditelnit a zvedlo náš kredit. Máme hmatatelný důkaz, že to má smysl. Když děláte věci radostně a s láskou, je to volně plynoucí proces, takže pro mne bylo vyhlášení výsledků velkým překvapením. Původně jsem myslela, že na mě snad i zapomněli, a pak jsem ztratila řeč. Jak později vyprávěl manžel kamarádům, bylo to snad poprvé v životě, kdy jsem asi pět minut mlčela (smích). Mezi nominovanými byly i známější organizace a já si až při vyhlašování výsledků uvědomila tu ohromnou sílu našeho centra a obrovské množství lidí, kterých se dotkneme.

Co je vaší původní profesí?
To je poměrně těžká otázka. Jelikož jsem se stala velmi brzy matkou, prostřídala jsem profese velice různé. Původně jsem vyučená prodavačka textilu a oděvů, po mateřské jsem pracovala v modelingu, jako fotografka a hosteska na promo akcích. Také jsem se hodně pohybovala v oblasti marketingu.

Kde se vidíte za pět let?
Pořád doufám, že na stejném místě, i když člověk dostává pracovní nabídky, které vypadají velmi atraktivně. Teď mne podporuje manžel, s větším finančním obnosem bych se stala nezávislá. Ale hnacím motorem je pro mne naplňující prvek a dobrý pocit z vykonané práce. Když se za měsíc objeví tři nebo čtyři rodiče, pro které jsme něco udělali a je to posunulo dál, je to vždy důležitější než hromada peněz. Jsem ráda s lidmi, na workshopech, při vázání šátků…

Co by vám při současné činnosti nejvíc pomohlo?
Vždycky říkám, že instantní sekretářka. Tu bych úkolovala, aby za mne vyřídila nějaké úřední věci, něco napsala a zvedala telefony. Bohužel u nás nesedí trpaslík, který vše vyřizuje, i když si to občas někdo myslí. Anebo bych si přála mít jako indická bohyně několik rukou, abych všechno zvládla.