Brno v srpnu čeká svátek flamenka. Milovníci flamenka se na festivalu Ibérica mohou těšit na kytaristu Pavla Steidla v brněnské vile Löw-Beer, v Besedním domě vystoupí, poprvé v České republice, flamenková tanečnice Mónica Iglesias ve svém novém projektu Tálamo. „Nemůžeme zcela pochopit flamenco, pokud jsme nezažili opravdovou flamenkovou fiestu končící někdy nad ránem, kdy větvemi olivovníků začíná prosvítat první slunce. Flamenco je třeba pochopit a prožít v Andalusii pod andaluským sluncem a v prachu andaluských cest,“ říká Petr Vít, kytarista, skladatel a dramaturg festivalu španělské kultury Ibérica, který začíná 21. srpna.

Za flamenkem jste se vydal do Andalusie, jako pedagog jste působil v Kolumbii a ve španělské Granadě. Čím si vás tato hudba a kultura získala?

To, co si mne získalo a lépe řečeno podmanilo jako úplně první, bylo flamenco. Od této lásky na první pohled a na celý život se odvíjela další nádherná a obohacující setkání: s jazykem, s kulturou a historií hispánského světa a v neposlední řadě také setkání s mojí ženou Cristinou v kolumbijské Bogotě.

Když se hudebník zabývá žánrem, který je typický pro určitou geografickou oblast, měl by tam podle vás určitý čas strávit, aby hudbu pochopil?

Určitě. Například právě flamenco nemůžeme pochopit v jeho celistvosti, pokud neznáme jazyk a nerozumíme textu flamenkového zpěvu, který je úhelným kamenem všeho, co ve flamenku existuje. Nemůžeme zcela pochopit flamenco, pokud jsme nezažili opravdovou flamenkovou fiestu končící někdy nad ránem, kdy větvemi olivovníků začíná prosvítat první slunce. Flamenco je třeba pochopit a prožít v Andalusii pod andaluským sluncem a v prachu andaluských cest, jak by poznamenal Federico García Lorca.

Co vám osobně pobyt ve Španělsku přinesl?

Především krásná setkání. Setkání s krajinou, jež mi byla nesmírně blízká od prvního okamžiku. Setkání s lidmi, přinášející poučení i trvalá přátelství. Setkání s hudbou a rytmem, které bylo fascinující, ale nikoli jednoduché. Flamenco je třeba umět dešifrovat, a zvláště pro nás Středoevropany to může být někdy docela oříšek. Nemám teď na mysli prvoplánové „flamenco light“ ale to opravdové flamenco, v němž zpěvák vykříčí všechnu svoji bolest či radost v brutálním a syrovém zpěvu, ze kterého máte husí kůži.

Za popularizaci španělské kultury jste obdržel i významný španělský řád. O jaký řád se jedná?

V roce 2014 jsem byl vyznamenán důstojnickým křížem španělského Řádu za občanské zásluhy. Velmi si této pocty vážím, nicméně opakuji, že tento řád patří nám všem, kteří už 17 let organizujeme festival Ibérica.

Jak vzpomínáte na své působení v Kolumbii? Jak dlouho jste tam žil?

Do Kolumbie se vracím každý rok, nicméně tři nezapomenutelné roky jsem prožil v karibské Cartageně de Indias. Na konci devadesátých let jsem zde učil kytaru na místní univerzitě a tehdejší Kolumbie byla o hodně jiná než ta dnešní. Pohybovalo se zde tehdy minimum turistů, o to více guerillových partyzánů a hlavně na člověka čekalo mnoho opuštěných a nádherných míst k objevování. Procestoval jsem Kolumbii po koncertních štacích s kytarou i po horách s batohem a vždy jsem se setkával s nádhernou přírodou a milými lidmi. I má setkání s partyzány naštěstí skončila dobře. Když jsem jim vysvětlil, že jsem muzikant, tak mě asi považovali jen za neškodného blázna. V Cartageně jsme tehdy bydleli v romantickém koloniálním centru města, pár kroků od domu Garcíi Márqueze a s Atlantikem pod okny. Cristina tehdy pracovala v nadaci věnující se podvýživeným dětem v nejbližší chudé rybářské čtvrti la Boquilla a já jsem svůj čas dělil mezi kytaru a moře. A právě díky moři zde vzniklo pár mých skladeb, které mám opravdu rád a hrávám je dodnes na koncertech.

Kdybychom se vrátili k začátkům festivalu Ibérica, jehož jste dramaturgem, jak vznikl?

Vždycky jsem si říkal, že španělská kultura je díky své emotivnosti nesmírně zajímavá právě pro střední Evropu a bylo by dobré ji sem alespoň kousek přivézt. Navíc mi po návratu do Česka nic jiného nezbývalo. Bylo mi smutno po Španělsku a po celé andaluské krajině, mentalitě i jídle. Existuje fenomén emigrantských snů, kdy se uprchlíkům zdá o domovině. Mně se po návratu naopak rok téměř každou noc zdálo o našem domku v Andalusii. Festival vznikl, když jsem se po desítkách let setkal se svým vzdáleným bratrancem Jiřím Pištělákem a shodli jsme se, že máme chuť společně něco zajímavého vytvořit. Ibérica byla původně zaměřená na španělskou kulturu, teprve moje žena Cristina jí dodala v posledních letech další zajímavý, latinskoamerický rozměr. V současné době se tedy považujeme za festival iberoamerických kultur, snažíme se prezentovat to nejlepší z Iberského poloostrova i z Latinské Ameriky.

Letos musel kvůli koronaviru změnit datum konání i program. Jak program poznamenala opatření?

V době, kdy jsme festival plánovali, bylo těžko představitelné udělat koncert o tisíci účastnících na Špilberku, proto jsme zvolili komornější variantu Besedního domu. Věřím však, že i zde dokážeme navodit tu správnou jižanskou atmosféru typickou právě pro Ibériku. Čeká nás zde představení skvělých andaluských umělců a před koncertem nebudou na nádvoří chybět španělská vína a lákavé středomořské delikatesy. Hlavně držme palce našim španělským umělcům, ať v pořádku doletí!

Na co se tedy letos mohou návštěvníci těšit?

Pro mne jako dramaturga festivalu jsou všechny koncerty stejně atraktivní, nicméně jsem velice rád, že se letos budeme pohybovat také v rovině tzv. vážné hudby. Poprvé totiž na festivalu přivítáme Pavla Steidla, kytaristu světového formátu, jehož sólové recitály zazní na státním zámku Lysice a v brněnské vile Löw-Beer. Milovníkům flamenka a flamenkového tance potom doporučuji galakoncert v brněnském Besedním domě, vystoupí zde poprvé v České republice fantastická flamenková tanečnice Mónica Iglesias ve svém novém projektu Tálamo. Pro pražské publikum jsme připravili již tradiční koncert v klubu Jazzdock, zahraje zde fenomenální houslista Yorrick Troman, (mimochodem koncertní mistr Granadské filharmonie), za doprovodu flamenkového kytaristy Luise Mariana. Na toto vystoupení se osobně velice těším! Ibérica je letos poprvé také v Olomouckém kraji. V romantickém prostředí zámecké oranžerie v Čechách pod Kosířem zazní texty Federica Lorky v podání Tomáše Hanáka a tento komorní večer ozdobí svým tancem Virginia Delgado.

Festival snoubí hudbu, tanec i gastronomii. Bude to tak i letos?

Samozřejmě ani letos nebude v Brně chybět tradiční a oblíbená Fiesta Gastronómica na nádvoří Staré radnice. Návštěvníky zde čekají španělské a latinskoamerické delikatesy, autentická paella, kolumbijská káva, chilská vína a mnoho dalšího. Celé odpoledne bude také probíhat paralelní hudebně taneční program na pódiu, kde se můžeme mimo jiné těšit na představení brněnských flamenkových škol, Escola de Samba, latino formaci Radka Bagára či na závěrěčnou flamenkovou fiestu v režii skvělého flamenkového kytaristy a zpěváka Morenita de Triana.