Láska k filmu může mít i šťastný konec… Stanete se ředitelem kina podobně jako Radek Pernica, který je už řadu let ředitelem Univerzitního kina Scala. Předtím vedl Filmový klub Boskovice a byl i ředitelem boskovického kina Panorama. Zároveň je držitelem výroční ceny Asociace českých filmových klubů. Společně jsme probrali filmové sekce a koncepci Scaly, ale i filmové novinky, které na diváky čekají právě teď na přelomu léta a podzimu.

Znamenala proměna Scaly v Univerzitní kino Scala v roce 2013 jeho záchranu? Jak se s univerzitou dělíte o programovou nabídku?

Ano, kino bylo zavřené a my jsme ho společně s Masarykovou univerzitou znovu zpřístupnili a uvedli do provozu, což bylo pro jeho další existenci zásadní – opět jsme ho otevřeli divákům. Samotná nemovitost náleží městu Brnu a kino má dlouhodobě v pronájmu Masarykova univerzita. My jsme společnost s.r.o. Aeropolis, řádný podnájemce Masarykovy univerzity, který ve Scale provozuje veřejné kino – tzn. program a aktivity pro veřejnost. Univerzita se stará o druhou část programu – ten se uskutečňuje zejména v dopoledních a odpoledních hodinách – jde o různé formy výuky, konference či akce svázané s univerzitou. Pak se program překlápí a nastupujeme my jako „kinaři“. K tomuto střídání dochází v podstatě každý den.

Scala má své zavedené cykly a sekce. Objevuje se teď v programu i něco nového?

Dalo by se říci, že z větší části se držíme zavedeného schématu – Na první pohled, Noční jízda, Bio Senior či cyklus projekcí z Metropolitní opery. Ale z letošního roku máme i pár novinek – např. jsme rozšířili nabídku o Popkulturní milníky s Movie Zone, což je nový programový blok. Jinak je kapacita Scaly programově naplněná a nedá se nějak výrazně dál rozšiřovat. Čas, který se dá ve Scale využít, jsme společně i s programem univerzity obsáhli beze zbytku. 

Jak se vám daří domlouvat české premiéry za účasti tvůrců?

To bývá různé. V současné době jsme v pozici, kdy si můžeme vybírat, kterou z premiér chceme v kině uvést a kterou ne. Nepremiérujeme úplně všechno, záleží nám na tom, aby tituly korespondovaly s naším dramaturgickým profilem. Domluva bývá různá – někdy s producentem, někdy s distributorem, jindy jde čistě o náš zájem novinku uvést. Konkrétní šablona neexistuje.

Kterých filmových premiér s režiséry či aktéry se dočkáme v nejbližší době?

Teď nás čeká 11. září v 15 hodin Princ Mamánek, filmový režijní debut Jana Budaře, následovat bude 16. září BANGER., což je další nový český film. Plánujeme také předpremiéru další české novinky Il Boemo o skladateli Josefu Myslivečkovi. To jsou věci, které aktuálně řešíme. Dál uvidíme, jak se bude situace vyvíjet, a hodláme pružně reagovat. Každopádně počítáme s tím, že v premiéře uvedeme řadu nových českých filmů za účasti tvůrců – tzn. režisérů, scenáristů i herců.

Zavedli jste i diskuze po projekcích – jaký bývá zájem diváků?

Vždy záleží, jak je beseda vedená. Po filmu se občas diváci bojí zeptat, ale když má beseda zdatného moderátora, což bývám často i já (smích), tak stačí povídání odstartovat a diváci pak „naskočí“. Naopak bývá spíš problematické debatu ve správnou chvíli ukončit. Máme v tom mnoho let praxe a myslím, že besedy po projekcích mají svou úroveň, kterou se nám snaží udržet. Povídání s tvůrci nesklouzává jen k veselým historkám z natáčení, ale bavíme se k tématu, o vzniku filmu i plánech producentů s filmem do budoucna.

Jak se vám daří dostávat na stříbrné plátno filmovou klasiku, nedávno např. Lovce jelenů?

Má to dvě zásadní roviny – zajímá nás, co se podaří nakoupit do české distribuce, a na to reagujeme. Podle nabídky vyhodnotíme, co jsme schopni a chceme uvést – to byl i případ Lovce jelenů. V druhém případě si vybíráme my sami a hledáme filmy, o něž máme zájem – letos to byla např. série filmů s Harrisonem Fordem, jimiž jsme chtěli vzdát tomuto herci hold k jeho letošním osmdesátinám, které oslavil v červenci. Uvedli jsme např. Uprchlíka, na kterého si asi většina pamatuje, a tento týden film Blade Runner v režisérském sestřihu. Takové tituly nejsou běžně v české distribuci, a proto je nakupujeme od světových prodejců práv a poté je vybavujeme titulky, adekvátními kopiemi a poté promítáme.

Jak u vás funguje zmiňované Bio Senior? Jde o speciální filmovou nabídku?

Klíč je jasný. Senioři jsou vážená divácká skupina, které nabízíme projekce každý pátek od 14 hodin. Toto publikum má zájem o současné nejen české, ale i evropské filmy. Není tomu tak, že bychom v této sekci nabízeli archivní snímky. Senioři mají zájem o novinky a zajímavou tvorbu s přesahem, např. o filmy, jejichž scenáristé právě otázky, týkající se hrdinů v seniorském věku, řeší. Vždy se snažíme, aby i filmy pro seniory korespondovaly s dramaturgickým rámcem Scaly. Neuvádíme např. české filmy, které se staly hitem v multiplexech, ale zařazujeme snímky, které jsou z našeho pohledu zajímavé.

Podobně to platí i u projekcí ze sekce Junior?

Jde o sobotní a nedělní odpoledne, kam zařazujeme snímky pro dětského diváka. Tady je výběr složitější, protože jde o omezené množství filmů, které se na trhu objeví. Jelikož máme osm projekcí do měsíce, občas uděláme i úlevu, ale žádné vrásky nám to nečiní.

Míříte touto koncepcí i ke snaze si diváky vychovávat?

Přesně tak. Začínáme promítáním pro děti od čtyř let, kam spadají sobotní odpoledne, a končíme u seniorských projekcí. Snažíme se zachovat různé věkové i sociální skupiny. Je důležité si uvědomit, že provozujeme i Studio Scala, což je zajímavý studijní prostor, kde mají možnost tvořit děti od útlého věku. Také je pro nás důležité vytvářet v kině přívětivé prostředí. Na diváky neútočíme řadou reklam a svítících billboardů, ani nenabízíme popcorn. Snažíme se nabídnout kultivovaný prostor a věřím, že i toto je důvod, proč si k nám diváci najdou cestu. Jde o diváky, kteří ocení, že mají v kině při sledování filmu dostatek klidu.

Údajně je vaše kino také „dog friendly“, opravdu?

Je to tak. Když je pejsek slušně vychovaný, může přijít do kina i se svým páníčkem. Důvěřujeme inteligenci našich diváků, kteří jsou schopni vyhodnotit, zda jejich pes nebude v kině hlučný a zda si umí při projekci pospat. Není důvod, proč by k nám do kina nemohl standardně vychovaný pes.

Jak si Scala stojí v konkurenci dalších „kamenných“ kin v republice? A zajímá vás i srovnání s multiplexy?

Scala je dlouhodobě nejnavštěvovanější sálové kino v České republice. Tento status si pravidelně držíme, někdy jsme druzí, někdy třetí, záleží, jaké premiéry uvádíme my nebo někdo další. Mezi kamennými kiny patříme opravdu k nejnavštěvovanějším, občas nás ale může přeskočit i oblastní kino, které hraje premiérový hit, např. Po čem ženy touží 2, který my na repertoár vůbec nezařadíme. Ale to jsou spíš jednorázové věci. S multiplexy se nesrovnáváme, máme jinou poetiku, jiný provoz i způsob uvádění filmů.

Kdy vy sám chodíte do kina na film a do kina do práce?

V momentě, kdy už film ve Scale hrajeme, tak je pozdě hodnotit jeho výběr. Do kina chodím často, kdykoliv mám možnost vidět film, který bych chtěl zařadit do programu. Na filmy se nejraději dívám právě v kině, protože jinak to nemá smysl.

Jak si užíváte v této souvislosti MFF Karlovy Vary?

Prolíná se to. Samozřejmě jsem na festivalu jako divák, ale zároveň sleduji i filmy, o nichž uvažuji, že by mohly být v budoucnu v našem programu.

Jak se člověk stane ředitelem kina?

Postupně (smích). U mne to začalo před mnoha lety – na přelomu tisíciletí – v kině v Boskovicích, kde jsem začal pracovat na půl úvazku jako šatnář. Jelikož jsem se o kino zajímal víc a víc, stal jsem se postupně trhačem vstupenek, promítačem… Pak jsem se věnoval filmovému klubu, později se stal i ředitelem boskovického kina a v jeden moment jsem přešel do Brna do Scaly, kde jsem už deset let.

Znamená to, že jste v kině vyzkoušel všechno? Je to cesta, kterou byste doporučil?

Je to tak. Všemi profesemi jsem postupně prošel. Za mne je to ideální cesta – vždy je fajn projít si jednotlivé stupně provozu v podniku, který vedete. Aspoň víte, co se dnes a denně řeší za problémy. A co bych poradil? Společně s Katedrou filmové vědy na Filozofické fakultě MU jsme sepsali předmět s názvem Provoz kina. Přednáším ho já a jde o dvousemestrální kurz. První část se věnuje teoretické přípravě a druhá realizaci projektů v kině Scala. Nezbývá tedy než se přihlásit, kurz absolvovat a předpřipravit se tak na práci v kině. Vyzkoušíte si, co tato práce obnáší a jestli se vám líbí. Pak už jen stačí ucházet se o místo v některém z kin. Spousta mladých lidí už kurzem prošla a v kinech po České republice našla uplatnění.

Čím žijete, když nežijete filmy?

To je spousta věcí! Samozřejmě se věnuji rodině, ta je vždy na prvním místě. Ale kino a práce v kině se s mým osobním životem prolíná… Když odcházím z kina, stejně sleduji, co se v kině děje, na dálku. Také se mne spousta lidí ptá, na co do kina zajít, jak se kino dělá a podobně. Velký přesah mám také do kulturního dění, takže se účastním i věcí, které se týkají kulturního a společenského dění v regionu. Snažím se i cestovat – na běžkách, na kole, na motorce, jak to zrovna jde – to je věc, která je mi velmi blízká. A rovněž dělám spoustu dalších věcí: starám se o dům, o včely a podobně…

A na co byste pozval čtenáře Brňana v září do Scaly?

Určitě je potřeba neminout české premiéry – BANGER. je skvělý český film, dále doporučuji Prince Mamánka, protože Jan Budař je beze sporu zajímavý tvůrce a stojí za to sledovat, jaký film se mu podařilo natočit. Dohráváme také pozoruhodný český film Arvéd. Z evropských novinek doporučuji švédský snímek Trojúhelník smutku a z cyklu Popkulturní milníky kultovní Trainspotting – kdo ještě neviděl, mám mimořádnou šanci doplnit si filmové vzdělání. Je toho opravdu řada.. A na konci září se u nás ve Scale uskuteční festival Serial Killer. Seriály jsou dnes fenoménem, a kdo má rád tuto formu audiovizuální tvorby, neměl by přehlídku vynechat.