První kapitoly zrodu brněnského legendárního klubu začali psát v roce 1969 Miloslav Bernátek a Jiří Sedláček. Program Šelepky vytvářeli více než čtyřicet sezon. Raed Kahwaji přišel na Šelepku původně pozvednout gastronomii v místní restauraci, měl však zkušenosti také s kulturními programy ze svého dřívějšího působiště v Galerii Podobrazy. Když Miloslav Bernátek vážně onemocněl, měl přání, aby Raed převzal i vedení klubu. Dnes je Raed Kahwaji provozovatelem restaurace i klubu, v němž se mísí původní dramaturgie s novou vizí. Zároveň se blíží začátek oslav půlstoletí známého klubu, kde pánové Bernátek a Sedláček uspořádali první pořad 1. května 1969.
Můžete zavzpomínat na začátky klubu?
J. S.: Vůdčí osobností byl jednoznačně po celou dobu Miloslav Bernátek. Předtím jsme pořádali několik koncertů a akcí mimo Šelepku – v Besedním domě v Králově Poli nebo v klubu Vlněny na Cejlu, kterému se díky úzkému sálu říkalo Nudle. Tam měl třeba své první vystoupení Jindra Eliáš. Šelepku provozovalo Obvodní vzdělávací středisko Královo Pole, byly v ní učebny, kam se chodilo na hodiny klavíru nebo kurzy šití. A protože se nám líbil sál, začali jsme si ho pronajímat. Jelikož jsme ho využívali pravidelně a měli jsme i určitou dramaturgii, začal fungovat jako klub. Vše jsme se učili za pochodu. Miloš Bernátek už měl zkušenosti, protože na vojně, ze které se vrátil v roce 1968, působil ve funkci kulturního referenta. Sloužil v Praze a zajišťoval zábavný program pro vojáky – buď zval umělce do kasáren, nebo domlouval vstupenky do pražských kulturních zařízení, velmi často do Semaforu. Díky tomu se také Miloš poznal se spoustou interpretů a herců a navázal i kontakty s uměleckými agenturami. To vše způsobilo, že jsme tenkrát začali, ale vůbec jsme netušili, že se to rozroste do takových intencí, protože Šelepka byla opravdu mnohdy v obležení. Miloš vždy dbal na to, aby šlo o koncipované pořady, zvali jsme zpěváky, různé kapely nebo zajímavé osobnosti z oblasti kultury či sportu, s nimiž jsme pořádali besedy. Začínali jsme jako takový triumvirát Bernátek – Jemelka – Sedláček – a práci jsme měli rozdělenou. Miloš měl nápady a kontakty, ale moc ho nezajímala organizace. A zase věděl, že se v tomto ohledu může spolehnout na mě.
R. K: Měl bys zmínit i slavné telefonáty.
J. S.: Ano, během pořadů, třeba na diskotéce, se volalo různým známým lidem, využívali jsme zesilovače – technika tehdy nebyla jako, dnes, ale poradili jsme si. I to do programu patřilo.
Jak vypadal první program 1. května 1969?
J. S.: Z naší první akce ještě existuje plakát, je vystavený v jednom z pražských muzeí. Koncertovala u nás kapela Progres, které také v začátcích dělal Miloš manažera, a jako diskžokej na Šelepce vystoupil Petr Sís, jeden z nejznámějších Čechů. Dnes žije v Americe jako grafik, malíř a spisovatel.
Jaká byla kapacita klubu?
J. S.: V různé úpravě 200 až 250 lidí, ale na diskotéky jich dorazilo kolikrát 350 i víc. Bylo to tenkrát opravdu náročné, lidé se k nám zkoušeli dostávat i přes okénko na záchodě. U vchodu stával Vojta Kotala, říkali jsme mu Drobeček, protože měřil asi 2,05 m. Byl to mohutný chlap a přes něj jen tak někdo neprošel, už svou vizáží vzbuzoval respekt. Naráželi jsme i na stížnosti lidí, bydlících v okolí, což bylo pochopitelné, protože Šelepka byla neustále v obležení a udržet noční klid byl problém. I s tím jsme se potýkali, protože klub nestojí na samotě, ale v bytové zástavbě.
R. K.: Nedávno u nás měla koncert Marta Jandová se svým sólovým projektem Barvy. A protože na Šelepce do té doby nikdy nebyla, řekla do mikrofonu: „Tak konečně jsem tady, v klubu mezi paneláky, to jsem ještě nezažila.“ Šlo u ní samozřejmě o nadsázku, ona je velmi milá a komunikativní. Pokud jde o současné fungování klubu, my jsme přišli na Šelepku mladí, neokoukaní a plní energie v roce 2010 a udělali jsme několik změn, mezi něž patřilo i srovnání třecích ploch a zlepšení soužití klubu s okolím. Začali jsme především gastronomií a vzhledem k tomu, že působíme v krásném parku, o jehož rekonstrukci se postaral zahradní architekt Zdenek Sendler, jako jedni z prvních v Brně jsme si nechali vyrobit vratné plastové kelímky, čímž jsme eliminovali střepy v parku. Zároveň jsme se zachovali ekologicky, protože nepoužíváme kelímky jednorázové. Také dodržujeme desátou hodinu večerní, kdy koncerty končí, i když občas se samozřejmě stane, že některý z návštěvníků má veselejší náladu. Nicméně to řešíme a snažíme se zbytečným konfliktům předejít.
Na co z dramaturgie pánů Sedláčka a Bernátka jste navázali?
R. K.: Jsme velice rádi, když se uvolí některé z kapel, které na Šelepce historicky začínaly, a mají u nás koncert – ať už jsou to Synkopy či Progres, samozřejmě také vždy rádi uvítáme Laca Decziho. Zachovali jsme také páteční a sobotní diskotéky. Programově se zároveň řada věcí změnila, protože klubová scéna v Brně má široké zázemí, každý klub je něčím specifický a ne všechny akce se dnes do prostoru Šelepky hodí. Proto jsme se také rozhodli i pro rodinné programy. Má to víc důvodů – i já mám malé děti, které dnes sice už trošku povyrostly, a proto mne také zajímalo, co vše se pro ně dá na Šelepce vymyslet a udělat, a jistou roli sehrál i negativní dopad nočních akcí na lidi, co bydlí v okolí. Proto jsme přemýšleli, co jiného můžeme nabídnout. Hledali jsme něco, co odpovídá době a prostoru Šelepky – restauraci a klubu v bytové zástavbě uprostřed jednoho z nejkrásnějších parků v Brně. Tak začaly vznikat programy pro rodiny s dětmi a stále jich přibývá. Ale snažíme se nabízet i akce pro seniory a zároveň vše propojit s moderní gastronomií. Standardně pořádáme koncerty, ale nepouštíme se už do techna nebo hip hopu, řekněme, že naší hranicí je rock.
J. S.: Další legendární akcí, kterou jste pak od nás převzali, je Tekutý kapřík. Ten sice nezačínal u nás na Šelepce, ale v různých hospodách, kde se scházeli pánové, aby ženy měly doma prostor na přípravu kapra na štědrovečerní večeři. Začali jsme s ním v roce 1973 a pořádal se v Bohémě, ve Vkusu, ve Špalíčku… Na Šelepku se vrátil po znovuobnovení tradice po revoluci v roce 1991. Od té doby se koná na Šelepce každý rok. Bohužel někteří lidé odcházejí, třeba Jef Kratochvil, který všechny Kapříky fotil. A letos nečekaně František Kressa, který jeho žezlo převzal. I ten s námi na Šelepce v roce 1969 začínal. Tenkrát mu bylo sedmnáct a pracoval u nás jako technik.
Zmínili jste diskotéky – byla Šelepka prvním místem u nás, kde se začaly pořádat?
J. S.: Nevím, jestli v republice, ale v Brně určitě. Existovaly sice vysokoškolské kluby na kolejích, ale tam se dostali jen vysokoškoláci. To byl také jeden z důvodů. Za všechno vlastně může Jindra Eliáš. Byli jsme spolužáci z gymnázia Elgartova a on už tehdy k muzice hodně inklinoval, také už nosil delší vlasy. Miloš dal v té době inzerát do novin, že hledá zájemce o práci v oblasti kultury, a Jindra se přihlásil. A protože jsme byli kamarádi, šel jsem s ním. Předtím jsme se s Milošem neznali. Tenkrát se hodně chodilo na mejdany a na jednom si Jindra vzal místo mikrofonu do ruky láhev od vína a začal muziku komentovat. Bernymu se to líbilo. Pořádali jsme diskotéky v Nudli na Cejlu a jako diskžokeje oslovili Petra Síse. Ten měl ovšem podmínku, že bude do Brna z Prahy létat. Tenkrát letenka stála 280 korun. Jednou však bylo špatné počasí a letadlo neletělo, tak jsme přemýšleli, jak to vyřešíme, protože vše bylo nachystané. Jindra bydlel kousek – u husovického kostela – a Miloše napadlo, aby Jindra donesl nějaká elpíčka a začal hrát. A tak to začalo. Už tenkrát bylo pár diskžokejů, třeba i Rettegy, ale do muziky moc nemluvili. Jindra ano. Tak odstartovala jeho éra – stal se opravdu prvním brněnským diskžokejem.
R. K.: I já si jako první zážitek z Šelepky pamatuju Jindru Eliáše a jeho půlnoční vsuvku s dirigováním Queenů. Pak už jsme s kamarády na tyto diskotéky chodili cíleně a na půlnoc se moc těšili.
Jak je to s talk show a podobnými formáty na Šelepce?
R. K.: Na Šelepce pravidelně účinkoval Miroslav Donutil, to se nezměnilo. Dnes u nás velmi často vystupuje Martin Trnavský s divadelním spolkem Frída, což je přesně formát, kterému Šelepka vyhovuje – z hlediska dramaturgie i kapacity. Zveme také řadu dětských divadel a pořádáme talk show typu Na stojáka. Kapacitně se prostor po rekonstrukci moc nezměnil, ale rozhodně se zlepšilo sociální zařízení, takže jsme se z tohoto hlediska ocitli v 21. století, a máme i toalety pro handicapované.
J. S.: V říjnu pak společně připravujeme program, který je vzpomínkou na Miloše Bernátka –
pořádáme Bernyho dny. Na nich se také objevují účinkující, kteří na Šelepce dřív vystupovali, pravidelně se koná turnaj v pétanque. Letos už budeme pořádat jubilejní pátý ročník.
Které další akce mají svou pravidelnost?
R. K.: Určitě nesmíme zapomenout na Vladimíra Koudelku. Má neuvěřitelnou paměť na čísla a skvěle umí připomenout různé legendy a výročí. I to vše se promítá do programu na Šelepce.
J. S.: Dokáže vždy zařídit spoustu účinkujících. Letos Vladimír v parku na Šelepce uspořádá už 15. ročník akce k výročí osvobození Nebe plné hvězd – uskuteční se v úterý 30. dubna a program pro diváky je zdarma. Letos získal Martina Hrbáče, Evu Pilarovou, Pavla Váně, Jitku Zelenkou i generála Emila Bočka a spoustu dalších.
R. K.: Zatímco my vymýšlíme program pro děti a mladé rodiny, Vladimír zase dokáže zacílit na tzv. starší a pokročilé, což náš program skvěle vyrovnává. Vnímám Šelepku jako multifunkční kulturní prostor, který podporuje veřejný život – a tyto akce k nám patří. Na léto chystáme i ochutnávku ze španělské a italské kuchyně – a vždy nabídneme i přidanou hodnotu – adekvátní program a koncerty. K vínu třeba nabízíme jazz. Spolupracujeme i s městskými částmi Královo Pole a Žabovřesky a myslím, že všichni jsou rádi, když lidé přijdou strávit čas k nám a nevyrážejí za „zábavou“ do nákupních center.
Šelepka slaví padesátiny. Na co byste návštěvníky nalákali?
J. S.: Budeme slavit celý rok.
R. K. Rozhodli jsme se, že pokud se objeví někdo, kdo má s historií Šelepky něco společného, tak ho oslovíme a rádi pozveme. Do oslav zahrneme i letní akce, Bernyho týden a skončíme Tekutým kapříkem. Vše odstartujeme právě ve středu 1. května. Už od 30. dubna bude v parku stát pódium díky Nebi plnému hvězd, proto můžeme začít hned dopoledne v 11 hodin dětským programem – čeká nás divadlo Kamarádi, karneval, diskotéka a tvořivé dílny pro děti, odpoledne navážeme koncerty – vystoupí Martin Binder, Big Band Konzervatoře Brno, Nebeztebe a navečer Jamiroquai Tribute Band Brno. Vše se uskuteční v parku zcela zdarma a večer od 20 hodin chystáme v klubu – už na vstupenky – koncert kapely Synkopy 61.
