V „brněnské poledne“, tedy v 11 hodin, uctilo památku obránců města shromáždění u Glorietu na Špilberku. Poté byly položeny květiny také u hrobu Martina Středy v jezuitském kostele Nanebevzetí Panny Marie v Beethovenově ulici a u náhrobku Jeana Louise Raduita de Souches v kostele svatého Jakuba.

Od 18 hodin bude brněnský diecézní biskup Vojtěch Cikrle v bazilice Nanebevzetí Panny Marie na Starém Brně celebrovat pontifikální bohoslužbu u Palladia města Brna (obrazu svatotomské Madony).

Brněnské oslavy, které se letos rozprostřely mezi dva víkendy od 11. do 18. srpna, vyjadřují obdiv a úctu hrdinství, které Brňané prokázali při obléhání města mnohonásobně početnějšími švédskými vojsky v roce 1645.

Tehdy už 27 let sužovala Evropu třicetiletá válka a naši předkové samozřejmě nemohli tušit, že se chýlí ke konci. Vojska obou stran byla unavená a připravovala se jednání o míru. Dobytí Brna představovalo pro Švédy otevření cesty na Vídeň. Zároveň to pro ně byla poslední možnost, jak strhnout vítězství na svou stranu.

Po bitvě u jihočeského Jankova v březnu 1645 se vítězní Švédové v čele s Torstenssonem obrátili k Brnu a počátkem května město oblehli. Brňané měli dvě možnosti. Buď se vzdát a zaplatit obrovské výkupné, nebo se bránit a riskovat zničení a vyvraždění města. Nepřemožitelnému Torstenssonovi totiž dosud žádné město neodolalo. Přesto se Brno odhodlalo k obraně.

Bylo to i zásluhou mladého, sedmatřicetiletého Raduita de Souches, nekatolíka, francouzského hugenota, a navíc ještě donedávna plukovník švédské armády, který však vstoupil do služeb Habsburků. Svým vojenským uměním a svou rozhodností při opevňování Brna si postupně získal důvěru velitele Špilberku Ogilvyho i dalších velitelů a měšťanů, a dokonce i jezuitského pátera Martina Středy, který obránce duchovně podporoval a povzbuzoval výzvou Kdo brání Brno, brání celou Moravu.

Společným úsilím posádky, Raduitova vojenského oddílu, měšťanů a studentů všech národností Brňané švédské přesile odolali. A vydrželi i závěrečný nápor na svátek Nanebevzetí Panny Marie. Po celodenním obléhání, kdy se střídalo dělostřelecké bombardování města s útoky pěších obléhatelů, válečná vřava za soumraku ustala, Švédi nakonec uznali, že Brno nedobudou, a odtáhli pryč. To, že Torstensson nařídil ukončit útok v poledne a Brňané, kteří se to dozvěděli, proto poledne zazvonili už v 11 hodin a tím se zachránili, zůstane pouze pověstí, která založila hezkou tradici „petrovského poledne“. Obránci pak zázračné vítězství připsali Panně Marii, kterou uctívali prostřednictvím obrazu svatotomské Madony.

Brno získalo úctu Vídně, protože poražení Švédové už neměli sílu ji ohrozit. Raduit byl císařem oceněn a Habsburkům později prokázal ještě nemalou vojenskou službu. I jeho knihu Diarium bellicum Brunense (Deník brněnské války) četla celá Evropa. A jen tak mimochodem, srpen byl osudovým měsícem jeho života: 16. srpna 1608 (před 410 lety) se narodil, 15. srpna 1645 ubránil Brno a 12. srpna 1682 zemřel. Jeho ostatky byly uloženy v hrobce v brněnském kostele sv. Jakuba. Na Špilberku lze najít také jeho bustu a na Petrově pamětní desku. Druhému iniciátorovi statečné obrany, páteru Martinu Středovi, byla v Brně dedikována ulice i zvon v jezuitském kostele a zanedlouho mu zde bude odhalena socha. 

Úspěšná obrana Brna přispěla také k tomu, že město obhájilo svoji pozici hlavního města Moravy na úkor dobyté Olomouce.