Hydrobiologa Petra Pařila při výběru profese už v dětství ovlivnily knížky Oty Pavla a „vodní breberky“

Má rád přírodu, zabývá se životem ve vysychajících tocích a mohl by se stát Českým Vševědem. Hydrobiolog Petr Pařil působí při Ústavu botaniky a zoologie na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity a právě do druhého ročníku soutěže Český Vševěd 2023 poslal soutěžní video, v němž přibližuje svůj výzkum. Setkat se s ním můžete také příští pátek 6. října v Univerzitním kampusu Bohunice při Noci vědců, kdy v rámci programu Tajemství vysychavého toku v Karpatech poukáže na život vodních organismů překonávajících suchá období.

Pracoval jste v Agentuře ochrany přírody a krajiny – co vás opět přivedlo k výzkumu?

Zpět k výzkumu na svou „alma mater“ Masarykovu univerzitu jsem se dostal trochu náhodou. Sháněli hydrobiologa do celoevropského projektu a vypadl jim původně plánovaný člověk. Já jsem se dlouhodobě angažoval v monitoringu našich řek, takže logicky sáhli po mě. Bylo to místo, kde jsem mohl propojovat znalosti z praxe s vědeckým přístupem, a pátrat po příčinách jevů, které jsem v terénu viděl.

Je zkoumání vodních toků vaším koníčkem odmalička?

V podstatě ano. Zhruba v osmi letech jsem propadl rybaření i pod vlivem knížek Oty Pavla, takže jsem záhy začal na háčky napichovat roztodivné vodní breberky a začal se tak s nimi zblízka seznamovat. Otec byl vodohospodář, se kterým jsem jezdil od dětství po přehradách, ale s výstavbou nádrží pod Pálavou, které zničily nejkrásnější části jihomoravských luhů, se naše názory rozešly. Při nástupu na biologii na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity pak volba padla jasně na hydrobiologii.

Napadlo vás už na začátku, že by to mohla být i vaše životní profese?

Na základce jsem chtěl být hlavně ochranářem, hlavně poté, co jsem viděl film Volný jako vítr, který dost romanticky ukazoval ochranu vlků v Kanadě. Jak šel ale čas, pochopil jsem, že vlci to nebudou (tenkrát u nás ani nežili), a postupně přišly víc realistické cíle. Řeky jsem měl vždycky rád a v hydrobiologii se dal jejich výzkum propojit s jejich ochranou.

Hodně se podílíte také na popularizaci vědy – v čem jsou vám v tom nápomocné např. zkušenosti s natáčením pro Českou televizi?

Když jsem se rozhodl popularizaci věnovat, absolvoval jsem pár kurzů, které vedli i lidé z televize. Myslím si, že je vždycky dobré, pokud veřejnost ví, co děláte. Pokud lidi téma chytí, máte nejen větší šanci získat projekty, ale můžete do nich veřejnost vtáhnout třeba pomocí projektů tzv. „občanské vědy“. A právě televize vás učí, jak podat svůj výzkum ve zkratce a srozumitelně pro široké publikum.

Je to také důvod, proč jste natočil video do soutěže Český Vševěd?

Určitě je to jeden z důvodů. Právě teď se snažíme mezi lidmi propagovat mobilní aplikaci DryRivers mapující vysychavé toky po celém světě, tedy i u nás. A pokud se o ní třeba i díky tomuhle videu dozví víc zájemců, získáme data pro další výzkum. A lidi si taky třeba všimnou toho, že potoky v jejich okolí začaly vysychat, a můžou proti tomu začít něco dělat.

Blíží se Noc vědců, která se uskuteční na různých místech v Brně i dalších městech. Do jaké míry považujete tyto akce za prospěšné?

Je to super nápad. Tím, že si spousta lidí, a hlavně dětí, může zblízka osahat různé části výzkumu přímo na místě, ztrácí věda někdy zbytečný punc „magie za zdmi laboratoří“ a stává se víc reálnou. Může to přitáhnout nejen spoustu talentovaných zájemců, ale taky napravit často pokřivený obraz vědců, jako „duchů v bílých pláštích“, kteří sosají ze státního rozpočtu peníze na svoje záhadné „koníčky“.

Které téma budete letos v rámci Noci vědců prezentovat?

Budu se věnovat svému dlouholetému tématu vysychavých toků. Lidi téma sucha poslední dobou zajímá, protože si uvědomují, že se jich přímo dotýká v jejich studnách i zahrádkách. Pokusím se ukázat některé, často zbytečné příčiny neblahého stavu české říční krajiny a zároveň říct, že suchá koryta nejsou jen vyprahlou pouští bez života, ale i zajímavým místem, kde naplno bují život. Jen trochu v jiných formách, než na který jsme byli v minulosti zvyklí.

Pokud jde o vysychající toky – máte zmapovanou celou ČR?

O zmapování stavu se pokoušíme posledních dvacet let. Vysychání řek je ale nesmírně dynamický jev v prostoru a čase, takže často během let vysychají zcela odlišná povodí a úseky řek. Děje se to podle toho, kde právě spadly srážky, vznikly odběry vody nebo se provedlo opatření ovlivňující hydrologii povodí. Je to nikdy nekončící práce a my se snažíme pochopit nejen mechanismy, které k vyschnutí vedou, ale i to, co to pak udělá v životem v řece.

Na kterou oblast se budete soustředit právě v rámci Noci vědců a proč?

Zmíním problémy napříč republikou, ale nejvíc se zaměřím na naši oblíbenou oblast Bílých Karpat na hranicích se Slovenskem. Je to nejen krásné místo s vysokou biodiverzitou, ale pro výzkum sucha má několik výhod. Jednak leží na flyšovém podkladu, který není schopen zadržet moc vody, takže se tam sucho objevuje často. Navíc tam, do nejvýchodnějšího místa republiky, dojde od západu jen málo srážek a svahy jsou často obráceny na jihozápad, tudíž z nich odpolední slunce většinu vody rychle odpaří. Hotový ráj pro suchou hydrobiologii.

Co vám na výzkumu vysychajících toků přijde nejvíc fascinující?

Nejvíc asi to velké tajemství neustále proměny mokrého a suchého světa, které spolu soupeří o malý kousek země. Na rozdíl od suchozemských systémů nebo stále tekoucích vod se vše proměňuje před vašima očima ne v řádu měsíců a let, ale opravdu dní a hodin. Vzpomínám si, že jsme pořád řešili, proč potok vyschne až odpoledne, a fascinovaně pak sledovali, jak se do koryta voda začala vracet hodinu po půlnoci. Za všechno mohl výpar vegetace okolo potoka, který v noci ustal. A tak je to se vším. Jedno překvapení za druhým.

Ve videu k Českému Vševědovi prozrazujete, že zkoumáte bahenní vzorky a život v nich. Nosíte si výzkum i domů?

Někdy ano. Naše vzorky živých zvířat často nepočkají, a musí se zpracovat rychle, takže to chce i nějakou tu oběť. Ale tím se nijak neliším od většiny vědců, kterým je práce koníčkem. Bez těchhle věcí se vlastně výzkum dělat pořádně ani nedá. Nicméně ta chvilka, kdy vám dojde, jak věci fungují, stojí za to.

Která problematika z oblasti vědy podle vás dokáže oslovit širokou veřejnost – jsou to ekologická témata a otázka ochrany přírody?

Jsou to hlavně věci, které se jí bezprostředně týkají, a voda k nim určitě patří. Většina vrstevníků, se kterými u suchých koryt mluvím, vzpomíná, jak dřív v tom vyschlém potoce lovili ryby, raky a byly tam i tůně, kde se dalo koupat. I za jejich krátký život vidí, jak strašně se věci změnily. Jsou potom ochotnější něco dělat pro to, aby aspoň kousek vzpomínek z dětství v přírodě okolo nich zůstal.

Můžete přiblížit váš vklad do oblíbeného seriálu Magické hlubiny?

Přispěl jsem do jednoho dílu, ale myslím, že pro diváky může být pohled na suché koryto, které je i bez vody plné života, docela překvapivý. Stačí obrátit kameny, zalovit v bahně či zbývající tůňce a najdeme spoustu zajímavých bezobratlých.

Jak se vědcům komunikuje s filmaři? Nezdá se vám, že vědu moc zjednodušují?

Je to strašně tenká hranice, která se pořád musí hlídat. Přílišné zjednodušení může vést ke zkreslení a někdo tak může dojít ke zcela nesmyslným závěrům. Mám docela odstrašující zkušenosti s některými novináři. Na druhou stranu, film vzniká delší dobu a seriózní filmaři vám dají první verze k připomínkám, kde se dají chyby vychytat. A Magické hlubiny byly v tomto ohledu naštěstí hodně povedený seriál.

Zmínil jste aplikaci DryRives – v čem je prospěšná pro vědce a v čem pro laiky? A jak vůbec funguje?

Aplikace je vlastně ohromně jednoduchá. Když si ji zdarma nainstalujete v mobilu, stačí ji u vyschlého potoka spustit, počkat až se lokalizujete v mapě a pak udělat fotku. Zadáte, jestli potok tekl, byly v něm zbývající tůně, nebo byl úplně bez vody. Pak jen uložíte a je to. Pokud nejste na signálu, nevadí, záznam nahrajete doma. Kdykoliv se na něj můžete znovu i na počítači podívat a popřípadě upravit.

Nám to přináší ty nejcennější informace o tom, kdy byl který potok vyschlý. Z hydrologických stanic je nemáme, neb nepokrývají celou republiku a neukazují, jaký je stav kilometr nad stanicí. Pro nás je to velice cenný zdroj dat a pro ty, co je sbírají, snad i pocit, že přispěli k jejich výzkumu a adaptaci na klimatickou změnu.