Hned po Praze druhé nejvytíženější letiště v zemi loni odbavilo 470.000 lidí a letos pravděpodobně překoná hranici půl milionu, což bylo naposledy v roce 2012. Největším zákazníkem je tu společnost Travel Service s charterovou dopravou, pravidelně tu také funguje cargo doprava a výcvikové lety dalších soukromých společností. Ke konci loňského roku se stala novým majitelem Letiště Brno společnost Accolade, která odkoupila pronájem letiště od firmy B.A.W. D.F. a má tak Letiště Brno pronajaté od Jihomoravského kraje do roku 2054.

Historie brněnského letiště ale sahá až do počátku minulého století, kdy letové plochy byly pouze v Černovicích a první letadlo tu přistálo v květnu 1926. Od té doby zde existovalo pravidelné tuzemské a zahraniční spojení. Mezinárodní linky ale byly v období hospodářské krize ve 30. letech zrušeny. Během války zde působila Luftwaffe a po roce 1945 se navrací pravidelný civilní provoz. Po válce zde ale mají svůj prostor i vojenské jednotky a až teprve po stavbě a zprovoznění nového letiště v Tuřanech v roce 1954 zůstalo černovické letiště pouze armádě a aeroklubu.

Po roce 1989 dochází v Tuřanech k útlumu vojenských aktivit a letiště získává statut veřejného mezinárodního civilního letiště. O tři roky později začala provoz letiště zajišťovat soukromá společnost LETIŠTĚ BRNO. Teprve až v roce 2004 bylo letiště předáno Jihomoravskému kraji. V prostoru se tak během této doby otevírá moderní terminál a je zahájeno pravidelné spojení. Nyní je novým majitelem Letiště Brno společnost Accolade. Tuřanské letiště je v současnosti významnou turistickou a obchodní bránou na celou Moravu.

Tak jak je z historického hlediska jasno o majitelích nebo nájemcích letiště, jsou značné dohady o tom, kdo je vlastníkem klíčových pozemků pod přistávací a vzletovou dráhou. Katastr nemovitostí tento zápis označuje jako duplicitní vlastnictví, kde je zapsán jak Jihomoravský kraj, tak i soukromý majitel.

Pokud bychom chtěli hledat původního majitele sporných pozemků, je nutné jít hluboko do historie, a to až do roku 1946, kdy jej získávají manželé Raušovi jako konfiskát po Němcích. Ti zde jako zemědělci obhospodařují půdu pod současným letištěm a v jeho okolí.

Rozsáhlý majetek cca 8,6 hektarů získali na základě přídělu, což byl tou dobou zcela běžný postup.

Jméno manželů Raušových se objevuje i o dva roky později na přídělové listině, tedy před tím, než bylo rozhodnuto o výstavbě letiště. Vlastnictví potvrzuje i žijící jedenadevadesátiletý svědek, jehož příbuzní vlastnili tou dobou tyto pozemky v bezprostřední blízkosti a i on sám tyto pozemky následně vlastnil.

 Tento muž také poukazuje na to, že výstavba letiště byla pro všechny překvapením. Nejenže se jich nikdo neptal, ale část jejich a Raušových pozemků byla zastavěna letištěm, a to bez toho, že by v té době došlo k převodu vlastnického práva.

Až v roce 1978 podepisují Československé aerolinie s tímto mužem kupní smlouvu a jeho pozemky odkupují. O koupi pozemků od Raušových ale neusilují, domnívají se totiž, že jde o nepřidělený konfiskát. Pozemky Raušových tak po revoluci získávají hned dva nové majitele. Prvním je Rodina Zajícova, druhým Jihomoravský kraj, který je dostal od státu. Tímto krokem se rozjíždí další tahanice o klíčové pozemky pod letištěm. Odvíjí se smršť jednání, která ale k řešení nevedou.  

Zatímco letiště se rozvíjí, Zajícovým jsou pozemky k ničemu. Půdu obdělávat nemohou a za užívání jejich majetku k letištním účelům nedostávají ani korunu. Letiště během několika jednání dalo této rodině jasně najevo, že platit nájemné nebude, protože je podle nich Jihomoravský kraj důležitější vlastník a tedy i výraznější hráč.

Rodina Zájícova se snaží dlouhodobý problém řešit, několik posledních let se pokouší s Jihomoravským krajem komunikovat a hledají se možná řešení, která by byla schůdná pro obě strany, bohužel marně. Zajícovi po deseti letech tahanic spor vzdávají, nemají finance na soudní procesy, navíc jsou v seniorském věku a vypjaté situace nezvládají. Pozemky prodávají i přes duplicitu vlastnictví novému majiteli, který se jim zavazuje sedmdesát let starý spor vyřešit.

Nově vzniklé strany se na jakémkoliv vyrovnání neshodnou, dokonce se každý z vlastníků ohání naprosto rozdílnou odhadní cenou. První soudní jednání už bylo v červnu tohoto roku, ale s nulovým výsledkem. Zajímavý na tomto prvním stání byl zatím jen ten fakt, že veškeré důkazy o vlastnictví pozemku musí předložit soukromý majitel, zatímco Jihomoravský kraj v této kauze už několik let jen přešlapuje na místě.

Celý spor lze uzavřít jen otázkou – co bude dál? Najde další zářijové soudní stání správné řešení?