Veřejný ochránce práv Stanislav Křeček kritizuje způsob přijímání protikoronavirových opatření, kdy soudy některé z nich zrušily jako nezákonné. Podle něj to může mezi lidmi vyvolávat nejistotu a otřásat jejich důvěrou v řádnou správu věcí veřejných a právní stát jako takový. V tiskové zprávě to dnes uvedla mluvčí ombudsmana Markéta Bočková. Naposledy Nejvyšší správní soud s třídenním odkladem zrušil opatření o ochraně dýchacích cest.

Neprávnická veřejnost si podle ombudsmana nemusí vždy plně uvědomovat podstatu aktuálních soudních rozhodnutí, kdy soudy neprohlašují protikoronavirová opatření za obsahově chybná, ale při rušení upozorňují na jejich nezákonnost především kvůli nedostatečnému odůvodnění. Ombudsman uvedl, že samotná existence právního státu je založena na důvěře občanů v respektování kompetencí moci výkonné, zákonodárné a soudní. Křeček má za to, že nejistota doprovázející současná protikoronavirová opatření udržování nebo budování této důvěry nijak nenapomáhá. Hrozí tak podle něj, že současná situace bude mít vliv i na vztah občanů k budoucí politické reprezentaci.

Naposledy v tomto týdnu Nejvyšší správní soud (NSS) s třídenním odkladem zrušil opatření o ochraně dýchacích cest, protože opatření ministerstva zdravotnictví o nošení respirátorů ve vnitřních prostorách podle soudu nebylo náležitě odůvodněné. NSS přitom už dříve vynesl dvě podobná rozhodnutí. NSS v minulosti například také konstatoval, že ministerstvo zdravotnictví diskriminovalo lidi s laboratorně potvrzenými protilátkami proti nemoci covid-19. Za nezákonná už dříve označil například i opatření, která se týkala omezení nočního prodeje v maloobchodu ve dvou květnových týdnech, zákazu prezenční výuky ve školkách v polovině dubna a regulace restaurací na konci května. Zrušil například i opatření testovat na koronavirus pracovníky malých firem a živnostníky bez zaměstnanců.

Také na ombudsmana se v průběhu pandemie obraceli lidé kvůli dopadům protiepidemických opatření na jejich život. Veřejný ochránce práv se zabýval například podněty týkajícími se návštěv pacientů nebo doprovodu a návštěv rodičů u nezletilých dětí v nemocnicích. Sledoval také, jak opatření ovlivnila život lidí v zařízeních sociálních služeb nebo těch, kteří se dostávali do složitých situací kvůli omezení přeshraničního pohybu.