Připravit novou sezónu je vzrušující a zároveň zavazující. Městskému divadlu Brno se to daří i díky kvalitě všech souborů, což potvrzují pravidelnými návštěvami věrní diváci. A podle slov ředitele Stanislava Moši na ně čekají kouzelné večery plné výborného divadla.

V čem spatřujete přidanou hodnotu nadcházející sezóny? Co podle vás nejvíce přitáhne pozornost publika?

Pro novou sezónu chystáme celkem devět inscenací, z nichž o každou budeme pečovat jako o své dítě. Nemyslím si, že by některá z nich měla být jakkoli výjimečnější než ty druhé. Přesto však se nesmírně těším na „dámskou“ tragikomedii Ocelové magnolie, v níž se představí šest hereckých hvězd našeho divadla v režii zkušené režisérky Katji Pegan ze Slovinska. Podobně se těším i na návrat muzikálové komedie Čarodějky z Eastwicku a nemenší radost mám i z nové dramatizace Poláčkova románu Bylo nás pět v režii Mikoláše Tyce. Velká očekávání pak vkládáme do dramatizace románu Až na ten konec dobrý autora Pavla Tomeše, románu, který získal čtenářskou cenu Magnesia Litera, a obdobně je to i se světovou premiérou muzikálu Winton, který pro naše divadlo napsali hudební skladatel Daniel Kyzlink a libretista Luděk Kašparovský. No vidíte! A už jsem začal vyjmenovávat jednu inscenaci po druhé. Tolik tedy na začátek – a to nás ještě čekají v nové sezóně další čtyři inscenace. Ale ani ty si nenechte ujít.

Jak je na tom nová sezóna například ohledně světových premiér?

V divadelní sezóně 2024/2025 se uskuteční devět premiér, mezi nimiž bude jedna premiéra česká a tři světové.

Došlo k nějaké změně ve složení souboru? Přišla k vám nějaká nová posila?

Pracujeme i nadále se stabilizovaným kolektivem, i když již od počátku 90. let aplikujeme u členů uměleckých souborů termínované, převážně jednoleté smlouvy. Pro inscenaci muzikálu Čarodějky z Eastwicku jsme realizovali konkurz na obsazení některých rolí a předpokládáme, že z některých nově obsazených mladých herců, zpěváků a tanečníků se v budoucnosti stanou naši noví kolegové.

Drahý Evane Hansene se řadí k nejúspěšnějším muzikálům současnosti – posbíral nejvíce ocenění nejslavnější divadelní ceny Tony Awards. Kdy jste začal uvažovat nad tím, že ho převedete na divadelní prkna MdB a představíte zároveň i jako první českou premiéru?

Okamžitě po jeho zhlédnutí na Broadwayi na jaře 2017. Měl jsem to štěstí, že jsem tento muzikál viděl jenom tři měsíce po jeho světové premiéře. Od toho okamžiku jsme usilovali o udělení autorských práv, což se nám hned po ukončení covidové pandemie podařilo, a jsme nesmírně pyšní na to, že jsme se stali jedním z prvních evropských měst, kde bude toto úžasné dílo uvedeno. Předpremiéra se odehrála již na jaře tohoto roku a těší nás, že její první diváci byli tímto dílem naprosto uneseni.

Muzikál cílí na teenagery a mladou generaci zajatou ve světě sociálních sítí a odcizení. Jaké má poselství?

Oněch poselství je v této inscenaci mnohem více než jenom varování před podlehnutím světu internetu. Důležitý je rovněž kritický pohled na ne zcela funkční rodinné vztahy, na neschopnost mezilidské komunikace, na utápění se ve lži a z toho všeho vyplývajících osobních traumat a depresí. O tom všem mluví tato inscenace nesmírně otevřeně, silně emotivně, ale i s kouzelným humorem. Při výčtu veškerých pozitiv tohoto díla nelze opomenout naprosto senzační hudbu.

Na divadelním jevišti ožijí i postavy z díla Karla Poláčka Bylo nás pět. Máte skvěle sehranou pětici talentovaných dětských herců?

Tentokrát na rozdíl od inscenací, jako byla Matilda, Heidi a jiné, v nichž se na jevišti objevovaly nesmírně talentované děti odpovídajícího věku, se hlavních úloh „chopí“ dospělí kolegové, od čehož si slibujeme jiný a zároveň i účinnější typ humoru, který budou aplikovat dospělí herci v nutné stylizaci vůči postavám mnohem mnohem nižšího věku.

Brilantní komedie Čarodějky z Eastwicku měla premiéru v roce 2007 – proč jste se rozhodli pro její návrat?

Tento muzikál se hned po své premiéře stal legendou našeho divadla, dokonce jsme při jeho reprízování museli poprvé v historii zrušit plán představení na celý jeden měsíc a po celý tento měsíc hrát pouze právě Čarodějky z Eastwicku, a to i dvakrát za jeden den. Od premiéry v roce 2007 se odehrálo téměř 150 repríz této inscenace, která Petru Štěpánovi přinesla prestižní Cenu Thálie za ztvárnění démonického Darryla van Horna. Mimo něj v užší nominaci na tuto cenu byla Jitka Čvančarová za roli Sukie a v širší nominaci Lenka Bartolšicová za roli Felicie a Martin Havelka za roli Darryla.

Zvládl jste v této hudební komedii uřídit obrovský počet účinkujících. Prozradíte čtenářům, v čem tkví to tajemství?

Dovolím si odpovědět myšlenkou, kterou zformulovala u nás právě hostující režisérka Katja Pegan, která, když jsem se jí ptal, jak se jí v našem divadle pracuje, mi odpověděla, že si o našem divadle vyprávěla se šéfem činohry v chorvatské Rijece a že když se jí ptal na naše divadlo, řekla mu, že ještě v životě nepotkala divadlo, ve kterém by soubor disponoval tak vysokou etikou práce a disciplínou…

Jak vůbec začala spolupráce se slovinskou režisérkou Katjou Pegan? Teď pod její režijní taktovkou uvedete Ocelové magnolie…

Osobně ji i její práci znám několik desítek let. Katja Pegan režírovala v mnoha zemích Evropy v různých jazycích a její inscenace jsou výjimečné především díky její minuciózní práci s herci. Koncentruje se na příběh a mistrně dokáže akcentovat všechna nejpodstatnější témata. Je vzácná taky tím, že se obzvlášť v posledních letech soustředí na díla s ženskou tematikou.

Diváky čeká také světová premiéra Pohádka o živé vodě. Kritici psali, že autorská dvojice Merta–Moša je u nás jediná schopná konkurovat zahraničním dílům. Ztotožňujete se s tímto tvrzením?

Se Zdenkem jsme vždy zpracovávali originální témata, pouze s jednou výjimkou Snů svatojánských nocí, a jsem rád, pakliže naše práce zaujala své diváky. O nic jiného nám nikdy nešlo.

Považujete ale pracovní setkání se skladatelem Zdenkem Mertou za jeden ze zlomů ve vašem uměleckém životě? Jak vznikla vaše spolupráce? Jste velcí přátelé?

Určitě se jednalo o významnou křižovatku uměleckých osudů nás obou. Seznámil nás v roce 1988 tehdejší šéf Činohry Národního divadla v Praze a první ministr kultury po sametové revoluci, profesor Milan Lukeš. Jednalo se o mou režii Aristofanových Ptáků, které pro první scénu přepsal Jiří Žáček a pro které měl hudbu napsat právě Zdenek Merta. Oběma se nám tato spolupráce zalíbila natolik, že jsme se rozhodli v ní pokračovat – a tak je tomu dodnes.

A teď z pořádného „brněnského soudku“. Příznivci divadla se mohou těšit na světovou premiéru Až na ten konec dobrý – dramatizaci humorného románu o smrti. Autorem je brněnský rodák Pavel Tomeš. V tomto případě bude při nastudování inscenace asi velká zábava…?

Nastudování teprve chystáme, ale předpokládáme to, už jenom proto, že režisérem inscenace bude Stanislav Slovák, šéf činohry našeho divadla, se kterým je při zkoušení stejně jako s jinými kolegy vždycky sranda.

Kdo přišel s nápadem převést tento román o smrti na divadelní prkna?

Právě Stanislav Slovák spolu s dramaturgem Janem Šotkovským.

A na závěr ještě dotaz – cena vstupenek a předplatného pro nadcházející sezónu zůstává stejná, nebo se chystá zdražení?

Zatím o tom neuvažujeme, ale je to vždy úzce spjato s vývojem ekonomiky v naší zemi.