Vědci z brněnské Mendelovy univerzity se v Mongolsku snaží zastavit písečnou dunu, která ohrožuje jednu z tamních vesnic. Využít chtějí především jilmy podporované různými inovativními půdními aditivy. Písečná duna leží v oblasti Javkhlant nedaleko druhého největšího města Mongolska – Darkhanu. Okolní stepní krajinu přitom silně poznamenala příliš intenzivní pastva hospodářských zvířat a klimatická změna. Z krajiny se i přes blízkost řeky rychle ztrácí voda a zasypává ji písek, který již překonal ochrannou zeď tamní osady. Výzkumníci proto vybudovali multifukční ukázku ochrany formou větrolamu zahrnující dunu, degradovanou step i říční břeh. A tuto ochranu postaví i na dalších podobně postižených místech v Mongolsku.
Příroda má sílu, ale musí dostat šanci
Hlavním cílem aktivit vědců z Lesnické a dřevařské a Agronomické fakulty MENDELU je ukázat způsob, jak zastavit degradaci krajiny a postup pouště. Podle Václava Peciny, který se na aktivitách v Mongolsku dlouhodobě podílí, má příroda sílu se vypořádat se spoustou problémů sama, ale musí dostat šanci.
Zadržování vody v půdě podpoří aditiva
A právě vědci jí s tím mohou pomoci správným managementem. „Tím je nejen ochrana proti pastvě a pomoc s návratem dřevin, ale také podpora zadržení vody v půdě prostřednictvím aditiv, která pomohou stromům přečkat první kritické roky,“ uvedl Pecina. Obnova ekosystémů se poté projeví lepším zadržováním vody v půdě, zachytáváním prachu a písku, regulací teploty nebo růstem biodiverzity. To přispěje k ochraně vody, půdy, lidských sídel i živočichů před sluncem a větrem a vzniku nového zdroje potravy.
S výsadbou větrolamu začali loni na podzim
S aktivitami na zastavení postupu pouště začali vědci loni. Výsadbu větrolamu v oplocenkách, které chrání vegetaci před zvířaty, dokončili na podzim. Volba dřeviny přitom sledovala vláhové podmínky v půdě – u řeky se začínalo vrbami, které byly postupně nahrazovány topoly, rakytníkem a jilmem. „Již během první vegetační sezóny byl patrný obrovský potenciál krajiny pro regeneraci po vyloučení pastvy. V oplocenkách dostaly šanci nejen stromy, ale také vykvetly květiny, narostla vysoká tráva, do které se schoval hmyz a hlodavci, na ty zase přilétali ptáci. Z kůlů se staly oblíbené pozorovatelny pro dravce,“ popsal vědec průběh událostí. Naopak neoplocená kontrolní plocha s výsadbou vrb nepřežila ani týden.
Hlavním problémem lokality je extrémní pastva
Běžně se tam pasou ovce, krávy a koně, největší hrozbou ale bývají kozy. „V Mongolsku se také silně projevuje klimatická změna – narůst teploty, prodlužování period sucha nebo nárůst extrémních situací, jako jsou prachové bouře. To všechno se podepisuje na zhoršování stavu ekosystémů – vegetace je ve stresu a roste pomaleji,“ upřesnil Pecina. Kombinace těchto faktorů vede k degradaci půdy, díky které se dříve úrodná krajina postupně začíná měnit v poušť. Přítomnost duny postup degradace ještě zrychluje. Písek, který kvůli devastující pastvě nemůže zadržet zeleň, všechno rychle zasypává.
Zásadní je vybudování ochranného plotu
Zásadním krokem je vybudování ochranného oplocení, které dá šanci rostlinám vyrůst – ať už na duně, na stepi nebo u vody. Nad rámec původních plánů několika segmentů větrolamu byla oplocena také mnohem rozsáhlejší část pohyblivé části duny. „Stěžejní je také přítomnost volně rostoucích keřů a bylin, které mohou v oploceném prostoru přirozeně nerušeně expandovat, a stabilizovat tak dunu v rychlejším čase, než to zvládnou stromy. Doplnění o stromy v budoucnu zvýší efektivitu a funkčnost systému,“ uvedl vědec.
První zalesnění přineslo úspěch
Letos na jaře vědci zaznamenali i úspěch s prvním zalesněním. „I v souvislosti s tím jsme v září udělali další experiment v rozsáhlém prostoru oplocené duny, který byl původně ponechán bez výsadeb. Vzhledem k potenciálu zdejších jilmů přirozeně kolonizovat písky jsme jej vybrali jako stabilizační dřevinu pro tuto extrémní ukázku zalesňování, která, jak doufáme, bude dále přejímána i do dalších oblastí Mongolska,“ popsal Pecina.
Při novém pokusu využili dřevěné uhlí i pelety z ovčí vlny
V rámci nového experimentu využili vědci také různá aditiva, která jilmům mohou pomoci přežít extrémní podmínky – mykorhízu, hydrogel, dřevěné uhlí a pelety z ovčí vlny. „Jedná se o širokou škálu možností v různých cenových kategoriích, které zohledňují jak spíše vědecké účely, tak místní dostupnost materiálů a udržitelnost. Jak se bude experiment vyvíjet dál uvidíme v následujících letech,“ doplnil výzkumník.
