Co má společného strach z neplodnosti po umělém potratu, hrozba narození „postiženého“ dítěte a utrpení dětí „odložených do jeslí“? Nově publikovaná studie ukazuje, jak socialistické Československo prostřednictvím mainstreamových médií, jako byl například časopis Vlasta, ovlivňovalo chování žen z hlediska populační politiky. Totalitní stát pracoval s emocemi jako je strach a vina, které používal v komunikaci o reprodukci a zdraví. Podle představ režimu neměly odkládat mateřství, měly navštěvovat prenatální poradny a později také zůstat s dětmi déle doma, ukázal výzkum odborníků z Národního institutu SYRI v Brně.

Měkké techniky vládnutí přes média

Komunikace v populárních médiích jako byl magazín Vlasta o rizicích týkajících se reprodukčního zdraví a reprodukčního chování žen je příkladem měkkých technik vládnutí. „Publikování odborných lékařských názorů hrála důležitou roli v sebekázni žen. Média prezentovala informace o rizicích, kterým by ženy a jejich děti mohly čelit, pokud by se ženy nechovaly zodpovědně a neřídily se radami odborníků,“ uvedla Radka Dudová z brněnského Národního institutu SYRI.

Riziko neplodnosti v důsledku potratu

Typově šlo o informace o riziku neplodnosti v důsledku potratu, dalším tématem bylo riziko mít dítě se zdravotním postižením v případě, že se matka vyhnula prenatálním lékařským prohlídkám a screeningu. Třetím zásadním tématem byla údajná citová deprivace dětí, které dávaly rodiče do jeslí v útlém věku.

Fungování systému vyvolávalo strach

„Systém fungoval tak, aby vyvolával strach, což přispělo k sebekázni žen. Ženy, které se neřídily doporučeními odborníků, byly označeny za nezodpovědné. Nezodpovědnost pak ospravedlňovala snížení finanční podpory, umisťování potenciálně ohrožených dětí do internátních jeslí nebo dětských domovů a v případě Romů dokonce nedobrovolnou sterilizaci,“ upřesnila výzkumnice ze Sociologického ústavu Akademie věd.

Režim se zvlášť zaměřoval na Romky

Systém byl nastaven vysoce genderově. Nejviditelnějšími odborníky byli muži, kteří následně konstruovali rizika ve vztahu k ženským tělům. Ženy se radami odborníků většinou řídily, hlavní výjimkou byly Romky, na které se pak režim zvláště zaměřoval. Prostřednictvím snadnějšího přístupu k potratům a nuceným sterilizacím se v jejich případě režim snažil zajistit „kvalitu“ populace.

Snížení porodnosti romských žen po roce 1970

Pokud jde o romskou populaci, tak v padesátých letech byl kladen větší důraz na převýchovu a asimilaci, ale po roce 1970 se pozornost jasně obrátila k selektivním reprodukčním politikám a ke snížení porodnosti romských žen. Základy k tomu však byly položeny již v předválečné eugenice. „Na celkovém vnímání Romů jako méněcenné a nezdravé populace se mnoho nezměnilo,“ upozornila Dudová.

Důsledky komunikace o reprodukci přetrvávají dodnes

Zdravotní rizika byla konstruovaná pro různé ženy různě, což prohlubovalo marginalizaci některých skupin, zejména právě romských žen nebo osamělých matek. Důsledky tehdejší komunikace rizik spojených s reprodukcí přetrvávají do současnosti a nadále slouží k morálním soudům a disciplinaci žen. Studie ukazuje, jak mohou být při komunikaci zdravotních rizik využívány emoce s cílem určit, co je zodpovědné a morální, a tím regulovat jednání, myšlení a ambice lidí prostřednictvím sebe-disciplinace.