Podle zákona mohou kampeličky úročit vklady svých členů maximálně do výše desetinásobku jejich podílu na základním kapitálu záložny. Návrh na zrušení sporného ustanovení podala v roce 2016 skupina senátorů, za kterou jednala bývalá ústavní soudkyně Eliška Wagnerová (za SZ).
Podle senátorů jsou klienti záložen – na rozdíl od vkladatelů v bankách – nucení podílet se na kapitálu kampeliček pod hrozbou ztráty úročení. Navíc podíl člena na základním kapitálu není chráněn prostřednictvím Fondu pojištění vkladů. V případě krachu by tak vkladatelé část svých peněz patrně nezískali zpět.
"Tím jsou klienti družstevních záložen znevýhodněni oproti klientům bank, kteří nemají povinnost účastnit se na kapitálu bank a veškeré prostředky, které svěří bance, požívají ochrany zabezpečené Fondem pojištění vkladů," stojí v senátorském podnětu k ÚS.
Senátoři poukazují na to, že záložny podléhají dohledu České národní banky (ČNB) a řadě regulací, sporné opatření proto nepokládají za nutné ani přiměřené. V návrhu hovoří přímo o likvidačním účinku a "rdousícím efektu". Podle senátorů po novele došlo k dramatickému propadu nových vkladů.
Právní úprava platí od roku 2015, parlament ji přijal na návrh vlády a z podnětu ČNB spolu s řadou dalších pravidel reagujících na nestabilitu v sektoru družstevních záložen.
