Středověcí válečníci ze skupiny historického šermu Taranis a několika dalších skupin se v sobotu odpoledne utkali v souboji o dřevěnou Rosickou tvrz. Bojovníci se v ležení chystali k lítému boji a velitelé dávali svým vojákům poslední instrukce. Bojovná nálada před bitvou byla přímo hmatatelná. „Atmosféra je bojovná, všichni máme adrenalin v krvi a těšíme se na to, jak se vzájemně pobijeme.“ prozradil Jaroslav Škvařil ze SHŠ Taranis. „Bude to nářez! Je to úplně úžasný, pan Bůh stojí s námi, s naší stranou, nepřátele nemá rád!“
Obránci zaujali svá místa uvnitř tvrze, dobyvatelé se sešikovali před ní a první dějství slavné bitvy mohlo začít. Jako první přišli na řadu lučištníci, po té už sami rytíři s meči a nezbytnými žebříky. A bitva to byla opravdu lítá. Když se nakonec podařilo tvrz dobýt, role se vyměnily a začalo se dobývat znovu. Nakonec se oba tábory utkaly v největší řeži v poli, aby pak na závěr ruku v ruce pozdravily vděčné Rosické publikum. Od aktérů boje jsme se dozvěděli, že některé věci se od středověku moc nezměnily. František Nekuža, další bojovník z Taranisu v nadsázce totiž říká: „Bylo vidět velké nasazení. Měli jsme to trošku podlplacený dopředu, ale myslím si, že sbalili prachy a nedodrželi smlouvu!“
Ve sportovních kláních se stalo zaklínadlem takzvaně vycházet ze zabezpečené obrany. Zajímalo nás, jak je tomu v rytířském boji, zda je těžší dobývat nebo bránit. „Samozřejmě je vždycky těžší dobývat.“ říká Nekuža, rytířským jménem Frederik z Čertova Hrádku. „Kdybchom to neměli takto podchycené, tak s těmi prostředky, které jsme tu měli, bychom tvrz těžko dobyli“! Rosická tvrz byla v sobotu několikrát dobyta. Ovšem, podle našich informací, všichni útočníci i obránci přežili. A to je dobře, minimálně pro další podobná vystoupení.
