Zdravotníci mladému muži zajistili dýchací cesty, zaléčili jej a zafixovali. Na řízené ventilaci pak pacienta v kritickém stavu převezli k další péči do Fakultní nemocnice u svaté Anny.
Uplynulo deset měsíců od nehody a Lukáš Janků přišel i se svými rodiči do bohunické základny poděkovat těm, kteří přispěli k záchraně jeho života. Lékařka Eva Freyová vysvětluje: „Je to hezký pocit podívat se do očí pacientovi, který byl v tak vážném stavu, a teď je zase relativně v pořádku. Máme z toho radost. Postarali jsme se o něj tehdy s kolegy, jak nejlépe jsme uměli.“ Lukáš k tomu dodává: „Ještě mám problémy se zrakem, chůzí i řečí. Ale soustavně rehabilituji a vše se pomalu zlepšuje.“ Na záchraně mladého muže se loni v srpnu podíleli kromě dalších také záchranáři Lukáš Skřejpek, Tomáš Martinčík, Jiří Vančík a Tomáš Dvořáček. Osobní setkání a poděkování je potěšilo: „Nestává se často, že by někdo, o koho se postaráme, ocenil takovým příjemným způsobem naši práci, je to motivující,“ říkají shodně.
Těžké chvíle mají za sebou kromě mladého cyklisty, který strávil půl roku v péči zdravotníků svatoanenské nemocnice, i jeho rodiče. „Teď už je lépe, ale byly to náročné dny, hlavně první měsíce po nehodě. Chodili jsme za synem denně, mluvili na něj, ale vůbec nebylo jisté, zda nás vnímá. Jsme šťastní, že se postupně uzdravuje.“
Společně s rodiči i záchranáři Lukášovi přejeme, aby se každým dnem cítil lépe a brzy se mohl vrátit do normálního života. A i u nás v redakci jsme rádi, že se najdou pacienti, kteří i takto ocení složitou, náročnou a leckdy nevděčnou práci záchranářů.
