Netopýři vznikli před 65 miliony let v Evropě, odtud se rozšířili přes Afriku do celého světa. Vyplývá to ze studie mezinárodního týmu vědců včetně odborníků z Katedry zoologie Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy (PřF UK), Národního muzea a Ústavu biologie obratlovců Akademie věd (AV ČR). Vědci se po desetiletí domnívali, že netopýři původně vznikli v Asii, Africe nebo v Severní Americe. Studii zveřejnil časopis Nature, uvedla fakulta v tiskové zprávě.
Experti z více než 60 zemí analyzovali dosud největší soubor 103 genomů, tedy kompletních genetických kódů jednotlivých druhů, zastupující všech 21 známých čeledí netopýrů a propojili je s 44 fosilními nálezy z celého světa. Výsledky ukázaly, že netopýři vznikli přibližně před 65 miliony let v Evropě a odtud se přes Afriku rozšířili do celého světa.
Výzkumnému týmu se podařilo rekonstruovat genetický kód společného předka všech současných netopýrů
Vědci zjistili, že schopnost aktivního letu i echolokace, tedy orientace v prostoru pomocí ultrazvukových ozvěn, se u netopýrů vyvinula téměř současně na počátku jejich evoluce.
„Je skvělé, že se díky úsilí tolika lidí podařilo propojit moderní metody sekvenování DNA a studia fosilních nálezů, a tím rozplést složitou evoluční historii netopýrů a jejich unikátních vlastností,“ řekl spoluautor studie Marek Uvizl, který působí na PřF UK, v Národním muzeu a na University College Dublin.
Vzorky pro sekvenování obstarali rovněž Petr Benda z PřF UK a Národního muzea a Peter Vallo z Ústavu biologie obratlovců AV ČR v Brně
„Drobný netopýr žlázokřídlec Seabrův, kterého jsme pro projekt Bat1K dovezli z Namibie, náleží do endemické jihoafrické čeledi žlázokřídlecovití, která zahrnuje jen dva vzácně se vyskytující druhy,“ řekl Benda.
Kromě schopnosti létat vynikají netopýři neobvyklou odolností vůči těžkým virovým infekcím a na svou malou tělesnou hmotnost se dožívají mimořádně vysokého věku, uvedli experti. Nová genetická mapa vědcům poskytuje přesný návod, jak vyhledat konkrétní úseky DNA zodpovědné za tyto vlastnosti. Výsledky výzkumu podle odborníků mohou do budoucna pomoci v lidské medicíně, zejména při studiu mechanismů stárnutí a boji proti infekčním chorobám.
