Hlavní cenu ministra životního prostředí Richarda Brabce získal polský snímek Velryba z Lorina režiséra Macieje Cuskeho. Film bez zbytečných slov nabízí zamyšlení, kdo ve střetu dvou mizejících světů má právo zabíjet: lovící člověk nebo lovená velryba.
„Na porotu i na mě udělal dokument o malé komunitě na severovýchodní Sibiři Velryba z Lorina opravdu dojem. Bez příkras ukazuje, jak a za jakou cenu je možné přežít na jednom z nejpustších míst světa. Ustát místní podmínky znamená splynout s přírodou v její nejkrutější podobě. Právě to nás motivuje, abychom přemýšleli o našem společném místě pro život, Adrese: Zemi, a hledali způsoby, jak žít ve vzájemné symbióze,“ vysvětluje své důvody pro udělení hlavní ceny ministr životního prostředí Richard Brabec.
„Film v pomalém tempu vtahuje diváka surovou kamerou do téměř surrealistické krajiny, plné stop po staletích lovu velryb. Jediný způsob, jak přežít, je starodávná a stále nebezpečná konfrontace člověka a největšího savce na světě, velrybou. Na malých člunech, s holýma rukama a primitivními oštěpy tu režisér vypráví o zvláštní symbióze člověka s přírodou,“ hodnotí film nizozemský filmař a architekt Jord den Hollander, který zasedl v porotě EKOFILMu.
Silné emoce vyvolala Velryba z Lorina i u porotkyně Veroniky Khek Kubařové. „K tomuto filmu jsem si po skončení napsala, že konec by tak hustý, že jsem to nedala. Byl to jediný dokument, který jsem téměř nedokoukala. Abych to zvládla, dala jsem si prsty před oči, jako když jsem se v dětství něčeho na obrazovce bála. Navíc jsem téměř neviděla přes slzy. V realita místních velryby zachraňují život a živobytí, naproti tomu jsou velryby, které o život a celou svou, doslova obrovskou nádheru přicházejí, aby se stali potravou. Vtáhla mě i forma dokumentu, kdy místo u dokumentů obvyklého komentáře k divákovi promlouvají už jen záběry a skutečné, neinscenované situace,” popisuje porotkyně.
Cenu prezidenta festivalu Ladislava Mika si odváží slovenský dokument Zlatá země režiséra Dominika Jursy. „Považuji za důležité ukazovat, že stav životního prostředí na konkrétních místech mají ve svých rukou hlavně lidé, kteří tam bydlí. Lidé na východním Slovensku se spojili a díky vzájemné spolupráci se jim podařilo uchránit krásný kus země před velmi nešetrnou těžbou zlata. Dokázali se postarat o ten malý kousek světa, za který cítí zodpovědnost, a ukázali tak cestu nám všem,“ svěřuje se s motivacemi pro udělení ceny prezident festivalu Ladislav Miko.
Soutěžní sekci Krásy přírody vyhrál domácí snímek Český žurnál: Slepice, virus a my režiséra Filipa Remundy, natočený v koprodukci s Českou televizí. „Film je příjemné a poučné zpracování domácí reality show o soužití rodinky se slepicemi zachráněnými z klecového velkochovu aneb z klece na venkov v čase pandemie. Ukazuje velkou změnu nejen pro slepice, ale i pro rodinu. Děti se rozhodly, že nechtějí jet na prázdninový tábor, chtějí být se zachráněnými slepicemi, kterým dala rodina šanci na delší a příjemnější život,“ hodnotí slovenský režisér, producent a letošní porotce EKOFILMu Tomáš Hulík.
V soutěžní sekci Středoevropské filmy vyhrál německý film Hanební dropi. „Německý dokumentární film Hanební dropi diváka zaujme nejen poutavým příběhem, ale i profesionálním přístupem filmařů pod vedením režisérů Henryho M. Mixe a Boase Schwarze. Hanební dropi jsou odyseou o skupině nadšenců na německém venkově, kteří se rozhodnou zachránit jeden ptačí druh, kterému hrozí vyhynutí,“ přidává své postřehy k filmu porotce, kameraman a dokumentarista Martin Čech.
Nejlepším krátkým filmem soutěžní přehlídky se stala Austrálie v plamenech tvůrců Harrisona a Matta Thaneových. „Porota se rozhodla ocenit tento krátký film nejen proto, že pojednává o důležitém tématu klimatických změn, ale že zároveň ukazuje, jak jim čelit, tedy solidaritou a společnými silami. Příběh malého australského městečka během sezóny extrémních požárů je propleten se skupinou dobrovolníků, kteří se rozhodli pomoci, i když jejich domovy požáry bezprostředně neohrožovaly,“ popisuje důvody pro ocenění i děj filmu režisér a kameraman Jan E. Svatoš.
