Mezinárodní tým zoologů prozkoumal evoluci vrkočů a zjistil, že jde o nejstarší rod ze suchozemských plžů. Drobní živočichové žijí na Zemi desítky milionů let a za tu dobu osídlili všechny kontinenty vyjma Antarktidy. Zoologové míní, že na dlouhé evoluci vrkočů se významně podílely zaoceánské cesty v peří ptáků, ale také změny klimatu vyvolané vlivem střídání dob ledových a meziledových. Tým vedený odborníky z Masarykovy univerzity v Brně publikoval výsledky bádání v časopise Global Ecology and Biogeography, informoval mluvčí univerzity Radim Sajbot.

Ulita vrkočů je obvykle menší než dva milimetry

Vědci znají okolo 100 žijících druhů, většinou se vyskytují na severní polokouli. Jejich schopnost aktivního pohybu je sice omezená, přesto dokážou osidlovat vzdálená stanoviště. „Mnozí drobní plži, stejně jako vrkoči, jsou pozoruhodní svojí schopností pasivního šíření za pomoci pohyblivých živočichů, zejména ptáků. Mohou se přenášet jak v jejich peří, tak dokáží za šťastných okolností přežít i průchod jejich zažívacím traktem,“ uvedl Michal Horsák z Ústavu botaniky a zoologie Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity.

Data ze současnosti propojili s fosiliemi

Za více než 15 let výzkumu vědci získali genetická data téměř všech známých druhů vrkočů, z nichž mnohé nově popsali. Data z více než 7000 současných populací propojili se známými fosiliemi. Získali tak jasnější představu o evoluci a rychlosti rozrůzňování druhů v čase.

Rychlá evoluce byla vzácná

„Ze získaných dat vyplynulo, že současní vrkoči se začali rozrůzňovat do jednotlivých druhů během posledních 50 milionů let, což dělá vrkoče nejstarším známým rodem mezi suchozemskými plži. Nejspíš to souvisí právě s jejich schopností šíření, takže rychlá evoluce během geografické izolace probíhala jen vzácně,“ doplnil Horsák.

Výzkum přinesl i nové pohledy na roli střídání dob ledových a meziledových ve čtvrtohorách

Dřívější výzkumy ukazovaly, že tato období nebyla dostatečně dlouhá pro vznik nových druhů. „My jsme naopak prokázali stáří vzniku hned 23 druhů a poddruhů během období čtvrtohor. Vysvětlení tohoto rozporu souvisí s tím, jaké organismy zkoumáme. Námi pozorované ‚mladé‘ druhy čtvrtohorního stáří se kumulují v chladných oblastech, jako jsou severské tajgy a tundry nebo himálajské pohoří, kde byl dopad zalednění nejvyšší,“ doplnil Horsák.